čtvrtek 1.10.2009 - gejzíry, laguna verde, Mont Blanc

Ráno jsme opět vstávali už v pět hodin, bez snídaně a v promrzlém autě jsme vyrazili přes sedlo 5000m.n.m. ke gejzírům a bublajícím kráterům. Ve vycházejícím slunci to byla krása, ale v mrazu a silném větru to bylo utrpení. Rozmrzli jsme až v termálním bazénku. Nejdřív se nikomu nechtělo, když jsme se u něj měli svléknout z teplého oblečení. Pak se zase nikomu nechtělo z bazénku vylézt, ale hlad a snídaně v malé jídelně byly silnější. Opět jsme vymrzli ve větru u zelené Laguny Verde, takže mě asi Šárka proklínala, když jsme vyhazovali pár lidí jedoucích do teplého San Pedra de Atacama na hranicích s Chile a my jsme na moje přání na dvě další noci zůstávali tady nahoře v nehostiné prorzlé krajině. Ubytování u bílé Laguny Blanca nejdřív vypadalo dost nehostinně, ale máme pokoj sami pro sebe a chodba s okny a krásným výhledem je prohřátá od sluníčka. Ubytování je za 30Bs na osobu a noc, jídlo (snídaně a dvě večeře pro jednu osobu) za směšných 25Bs. I když jsme si nejdřív nebyli jistý, protože tlustá kuchařka se jen smála, když jsme se ujišťovali, jestli 25Bs je za 3 jídla a ne jen za jedno. Naštěstí to ale María - paní domu myslela s cenou vážně. Odpoledne jsme si jen tak cvičně "vyběhli" horu, která je jen o trošku nižší než Mont Blanc. Sice jsme začínali z výšky 4350m.n.m, ale úpatí hory bylo skoro 4km daleko, takže nejhorší byl nekonečný návrat proti silnému větru. Šlo se po placatých korálech, které křupaly pod nohama jako dlaždičky. Večeře měla být v šest, ale když se ani v půl sedmé nic nedělo, musel jsem zaťukat na kuchyň a zeptat se velice nevrlé tlusté kuchařky. Přišla mi hrozně nesympatická, ale možná byla jen naštvaná, že nešel nahodit generátor a musela vařit po tmě. Jídlo bylo jednoduché, ale moc dobré a s kotlem vynikající polívky, na stůl jsme k tomu dostali lampičku na akumulítory. Večer jsem pak psal při čelovce deník, zatímco Šárka už spala, ale její pochrupkávání přehlušoval silný vítr.