jsme přijeli, nám taky nepřidal. Posraný záchody se splachovaly kýblem. Na ženských nebyla voda, tak pro ní chodili na mužské, špína, hnus. Možná Sucre není tak špatný, ale nás odradilo hned na první pohled (navíc jsme chtěli pochodit po okolí, a na to to moc nevypadá), takže jsme hned sedli na bus dál do Potosí, město známé svými stříbrnými doly. Když náš minibus vystoupal po hraně údolí na nádhernou náhorní plošinu 3300m.n.m., začalo se nám v Bolívii zase líbit. Sice jsme ještě dospávali noční můru, ale i tak jsme se stíhali kochat okolními kopečky, zařízlými říčkami s malými terasovými políčky. Potosí je nejvýše položené město své velikosti a výška ke čtyřem tisícům byla znát. Od autobusáku dokopce do centra jsme s plnou polní museli odpočívat každých 50 metrů. První hostel byl plný, v druhém smrděli zahulené pokoje, až jsme zakotvili v hostelu 10 de Novembre v pokoji s koupenou přes chodbu. Proloudali jsme centrum, poptali se na prohlídky dolů, pobloudili trhem a konečně zašli na rychlý internet. Je nám ale opravdu zle, dokonce máme oba zvýšnou teplotu, ale snad je to jen nevyspáním a nadmořskou výškou. PS: dnes jsem poprvé kouknul na výpis z banky. Opravdu jsou všechny výběry zdrama, díky Patriku. Na výpisu byl dokonce už i dnešní výběr ale s datem 3 dny dopředu :-)
sobota 3. října 2009
pátek 25.9.2009 - Samaipata - Sucre - Potosí
Noční bus do Sucre bylo to nejhorší, co jsme tu zatím zažili. Starý autobus, který drncá i na rovné silnici se s námi kroutil po té nejhorší prašné cestě. Navíc se na mě celou dobu tlačil bolívijský voják, který seděl vedle mě, takže jsem ho musel ostrým koktem přidržovat na jeho sedadle. Když jsme ráno dorazili do Sucre, byli jsme my i naše batohy šediví a přidušení prachem, smrkáme černé sople. Autobusák, na který 
jsme přijeli, nám taky nepřidal. Posraný záchody se splachovaly kýblem. Na ženských nebyla voda, tak pro ní chodili na mužské, špína, hnus. Možná Sucre není tak špatný, ale nás odradilo hned na první pohled (navíc jsme chtěli pochodit po okolí, a na to to moc nevypadá), takže jsme hned sedli na bus dál do Potosí, město známé svými stříbrnými doly. Když náš minibus vystoupal po hraně údolí na nádhernou náhorní plošinu 3300m.n.m., začalo se nám v Bolívii zase líbit. Sice jsme ještě dospávali noční můru, ale i tak jsme se stíhali kochat okolními kopečky, zařízlými říčkami s malými terasovými políčky. Potosí je nejvýše položené město své velikosti a výška ke čtyřem tisícům byla znát. Od autobusáku dokopce do centra jsme s plnou polní museli odpočívat každých 50 metrů. První hostel byl plný, v druhém smrděli zahulené pokoje, až jsme zakotvili v hostelu 10 de Novembre v pokoji s koupenou přes chodbu. Proloudali jsme centrum, poptali se na prohlídky dolů, pobloudili trhem a konečně zašli na rychlý internet. Je nám ale opravdu zle, dokonce máme oba zvýšnou teplotu, ale snad je to jen nevyspáním a nadmořskou výškou. PS: dnes jsem poprvé kouknul na výpis z banky. Opravdu jsou všechny výběry zdrama, díky Patriku. Na výpisu byl dokonce už i dnešní výběr ale s datem 3 dny dopředu :-)
jsme přijeli, nám taky nepřidal. Posraný záchody se splachovaly kýblem. Na ženských nebyla voda, tak pro ní chodili na mužské, špína, hnus. Možná Sucre není tak špatný, ale nás odradilo hned na první pohled (navíc jsme chtěli pochodit po okolí, a na to to moc nevypadá), takže jsme hned sedli na bus dál do Potosí, město známé svými stříbrnými doly. Když náš minibus vystoupal po hraně údolí na nádhernou náhorní plošinu 3300m.n.m., začalo se nám v Bolívii zase líbit. Sice jsme ještě dospávali noční můru, ale i tak jsme se stíhali kochat okolními kopečky, zařízlými říčkami s malými terasovými políčky. Potosí je nejvýše položené město své velikosti a výška ke čtyřem tisícům byla znát. Od autobusáku dokopce do centra jsme s plnou polní museli odpočívat každých 50 metrů. První hostel byl plný, v druhém smrděli zahulené pokoje, až jsme zakotvili v hostelu 10 de Novembre v pokoji s koupenou přes chodbu. Proloudali jsme centrum, poptali se na prohlídky dolů, pobloudili trhem a konečně zašli na rychlý internet. Je nám ale opravdu zle, dokonce máme oba zvýšnou teplotu, ale snad je to jen nevyspáním a nadmořskou výškou. PS: dnes jsem poprvé kouknul na výpis z banky. Opravdu jsou všechny výběry zdrama, díky Patriku. Na výpisu byl dokonce už i dnešní výběr ale s datem 3 dny dopředu :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Ahojky,
OdpovědětVymazatdoufám, že váš zdravotní stav bude v pořádku a nebude to nic vážného. Já absolvovala 2 denní inverzi poprvé za celou svoji éru ve firmě a jsem z toho nadšená... Trasa byla v sobotu z Polska ze Sklárské poreby kolem sněžných jam, pak k Labské boudě přes Vrbatovku na Dvoračky a dneska ze Dvoraček do Harrachova a pak dopr. prostředky každý do svého domova. Už jsme viděli i první sníh...
Sára dneska v 1:40 porodila holčičku Lenku 3,59 kg.
Opatrujte se Lenka Z.
ahoj cestovatelé, doufám že už se cítíte lepe a jste aklimatizovaní na tu velkou výšku.Konečné nám visí mapa světa a můžeme si zapichovat špendlíky.Myslíme na vás.Táta a máma ze Sítné
OdpovědětVymazatAhojky Šárko a Davide,
OdpovědětVymazattak doufám, že jste nechytli žádnou infekci nebo nějakýho jinýho ajcáka a že jste v pořádku. Aby vás něco neskolilo hned na začátku cesty.
Máte ještě tu slivovici?
Mějte se a dávejte na sebe pozor.
Zuzana