středa 14.10.2009 - Buenos Aires - Ushuaia

Byl jsem nervózní z ranního odletu (aby jsme nezaspali, aby přijel taxík, aby nám to neulítlo, aby nechtěli další peníze za moc těžké batohy...), takže jsem se moc dobře nevyspal. Navíc asi ve 3 ráno si do našeho pokoje přišla lehnout holka z recepce a nechala otevřené dveře, asi aby slyšela telefon a zvonek, takže mě budil hluk ledničky a vůbec, co si to jako holka dovoluje... Nicméně jsme nezaspali, taxík přijel, letadlo počkalo a batohy 15 a 16kg byly v pohodě. Letěli jsme letadlem MD-88 s triskama vzádu na trupu. Seděli jsme u okénka, ale samozřejmě těsně před triskou, která nám zakrývala půlku výhledu. Let nám okořenily 3 malé holky, které se s námi začaly bavit, pobíhaly okolo nás a pořád něco vyzvídaly. Nechal jsem je, ať si prohlídnou fotky v našem foťáku. Po chvilce mi ho vracely, že asi došly baterky. Trochu jsem s tím počítal, už včera blikaly. Jaké ale bylo moje zděšení, když místo "vyměntě baterie" na displeji svítilo "žádné fotografie". Ty blbky mi normálně smazaly všechny fotky ze Salty, Cachi a včerejšího Buenos Aires a navíc dělaly, že jak se to jako mohlo stát a utekly pryč. No tak to mě fakt vytočilo! Jak se jim to proboha mohlo povézt, co s tím dělaly? Snad s tím půjde ještě něco udělat, ale měl jsem kvůli tomu zkažený zbytek letu. Jinak muselo být přistáná opravdu kouzelné, když jsme nad Beagle kanálem u městečka Ushuaia pod zasněženými kopci dělali vyklesávající kolečko. Letištní hala byla taky krásná - celá prosklená s ohromnými trámy z pěkného dřeva. Do centra jezdí jen taxíky, tak jsme se nechali vyhodit u infocentra, podle průvodce Footprint nejlepšího v Jižní Americe. Opravdu bylo dobré a strávili jsme tam minimálně 30 minut. Mimo jiné jsme zjistili, že poslední bus do národního parku Ohňová Země jede ve dvě (za necelou hodinu). Rozhodli jsme se to stihnout. Šárka běžela nakoupit jídlo a pití na 3 dny (těžký úkol v dalekém supermarketu se šibeničním termínem) a já šel pro benzín do vařiče, který nám půjčil Honza Prokeš - moc děkujeme! Konečně ho vyzkoušíme, snad jsme nezapomněli, jak to funguje. Vše klaplo a my s veškerou bagáží vyrazili colectivem do parku. Ceny jsou tu proti tomu, co píšou v našem průvodci, víc než dvojnásobné. Doprava do 22km vzdáleného parku 50Ar, vstup taky 50, kemp Lago Roca 18. Nechali jsme se raději vyhodit o kousek dál v kempu Lago Verde a udělali jsme dobře. Je zdarma! Nemá sprchy, nemá předražené občerstvení (jako Lago Roca), ale má "čisté záchody, to mám rád" a je na překrásném místě u řeky. Jo a jsme tu sami. Uvařili jsme si polívku (funguje to) a vyrazili na krátký výlet k rašeliništi Lago Negro a trochu si pobloudit na druhém břehu řeky. Je tu opravdu krásně, byly jsme nadšený a já časem i zapomněl na příhodu z letadla. V lese jsme ve sněhu občas zahlídli docela velké stopy a taky velký hromádky po nějakém asi taky velkém zvířeti, tak jsme byli zvědaví, jestli nás v noci něco nepřekvapí. Nakonec mě překvapila "jen" blecha, nebo co jsem to na hostelu chytnul. Pupence mi naskakují jako houby po dešti. Děsný.