Ráno byly v pokoji 4 stupně, ale ve spacákách Marmot námbylo skvěle jako v babiččině peřince. Snídaně byla docela bohatá, teda co se počtu housek týče. Ukradli jsme i dvě další, které tu nechal němec, který se tu zastavil jen na čaj. Přijel na jednodenní výlet z Chile. Trochu jsme sondovali, jestli se k němu nemůžeme přidat,
ale bude jen objíždět laguny - ne žádný výšlap do výšek, jaký plánujeme my. Pobavila nás marmeláda originálně zabalená v pytlíku jako na mléko. Do 12 hodin jsme se líně poflakovali u našeho prosluněného okna a pak vyrazili (opět líně) podél laguny na druhou stranu k hoře, která je mezi námi a Licancaburem. Včera jsem se ptal, jestli nejde nějaká výprava na Licancabur (5960m.n.m), ke které bysme se mohli přidat. Průvodce totiž stojí 70USD na skupinu a ne 30, jak nám tvrdili v agentuře v Uyuni. Výprava bude až zítra, a to už chceme odjíždět do San Pedra (navíc bůh ví, jak by dopadla domluva), tak alespoň dneska vylezem co nejvýš na horu, co máme "za rohem". Moc jsme od toho nečekali, protože nám pan domácí tvrdil, že se jde po písku a moc těžko se stoupá, tak jsme spíš na břehu dlouho očumovali plameňáky ve vodě, vikuňě na břehu a házeli žabky do vody až na tenký let kousek od břehu.
Je tu totiž hromada krásných placatých kamínků. Až kolem třetí jsme začali stoupat a šlo to krásně. Šárka se mnou vylezla až do výšky 4850m.n.m. Já jsem pak sám jen s vysílačkou vylezl až do 5300m.n.m., takže jsem si udělal nový výškový rekord. Šárka chvilku čekala a pak vyrzila napřed směrem k našemu domečku u laguny. Spojení vysílačkami fungovalo skvěle. Dokonce jsem se i čelovkou doblikal na 3km vzdálenou Šárku, a to teprve bylo takové to pološero, kdy člověk sundavá sluneční brýle. Zpět jsem dorazil už za úplné tmy. Polívka byla ještě horká, ale rýže s vajíčkem a rajčetem už byla studená - navíc žádné slibované maso. Ale co by člověk chtěl, za tu cenu. Z dnešního výstupu jsem byl nadšený. Šárka mě pořád překecávala, ať zkusím zjistit, jak je to zítra s výpravou na Licancabur, abych si vylezl skoro do šesti tisíc, ale mě už se nechtělo takhle pozdě něco shánět a zjišťovat. Zítra tedy vyrazíme do San Pedra v "nížině 2500m.n.m".
ale bude jen objíždět laguny - ne žádný výšlap do výšek, jaký plánujeme my. Pobavila nás marmeláda originálně zabalená v pytlíku jako na mléko. Do 12 hodin jsme se líně poflakovali u našeho prosluněného okna a pak vyrazili (opět líně) podél laguny na druhou stranu k hoře, která je mezi námi a Licancaburem. Včera jsem se ptal, jestli nejde nějaká výprava na Licancabur (5960m.n.m), ke které bysme se mohli přidat. Průvodce totiž stojí 70USD na skupinu a ne 30, jak nám tvrdili v agentuře v Uyuni. Výprava bude až zítra, a to už chceme odjíždět do San Pedra (navíc bůh ví, jak by dopadla domluva), tak alespoň dneska vylezem co nejvýš na horu, co máme "za rohem". Moc jsme od toho nečekali, protože nám pan domácí tvrdil, že se jde po písku a moc těžko se stoupá, tak jsme spíš na břehu dlouho očumovali plameňáky ve vodě, vikuňě na břehu a házeli žabky do vody až na tenký let kousek od břehu. 
Je tu totiž hromada krásných placatých kamínků. Až kolem třetí jsme začali stoupat a šlo to krásně. Šárka se mnou vylezla až do výšky 4850m.n.m. Já jsem pak sám jen s vysílačkou vylezl až do 5300m.n.m., takže jsem si udělal nový výškový rekord. Šárka chvilku čekala a pak vyrzila napřed směrem k našemu domečku u laguny. Spojení vysílačkami fungovalo skvěle. Dokonce jsem se i čelovkou doblikal na 3km vzdálenou Šárku, a to teprve bylo takové to pološero, kdy člověk sundavá sluneční brýle. Zpět jsem dorazil už za úplné tmy. Polívka byla ještě horká, ale rýže s vajíčkem a rajčetem už byla studená - navíc žádné slibované maso. Ale co by člověk chtěl, za tu cenu. Z dnešního výstupu jsem byl nadšený. Šárka mě pořád překecávala, ať zkusím zjistit, jak je to zítra s výpravou na Licancabur, abych si vylezl skoro do šesti tisíc, ale mě už se nechtělo takhle pozdě něco shánět a zjišťovat. Zítra tedy vyrazíme do San Pedra v "nížině 2500m.n.m".
Zdravím cestovatele! Včera jsem konečně dodělal nástěnku a taky ji zavěsil na zeď v chodbě za dveřmi. Nymí Vás již bude moci
OdpovědětVymazatmamka sledovat na pořádné mapě a ne ve školním atlase(na mapě na Vašich stránkách ji to moc nešlo). Dnes jsem nastupoval do lázní a tak komentář píši z internetové kavárny(je to hrůza, ale v celých lázních Velichovky není veřejně přístupný internet). Váš deník je velmi zajímavé čtení. Při Eliščiných šedesátinách jsem Vaše stránky ukázal strejdovi Vénovi (Hladíkovému), který z toho byl úplně unešený. V sobotu volal k nám domů z Havířova, kde byl s tetou Fany na návštěvě a chtěl znát Vaši adresu. Takže těď Váš deník sledují i na Moravě. Mějte se fajna buďte na sebe hlavně opatrní. Těším se na další čtení. Nyní budu mít snad více času a tak se ozvu častěji. Ahoj. Táta.