Dnes už jsme měli snídat ze svého (máme nakradeno dost pečiva), ale když Šárka řekla o horkou vodu na čaj, a dostali jsme celou snídaní, vůbec jsme neprotestovali.
V deset nás odvezli džípem na 7km vzádlenou hranici a dál autobusem až do San Pedra. Náš řidič hrozně pospíchal, takže nám pomohl předběhnout frontu na výstupní razítko na bolívijských hranicích. Hned za hranicemi jsme najeli na kvalitní asfaltku. Po 14 dnech v Bolívii jsme si ani nepamatovali, jak asfalt vypadá. Imigrační do Chile je až v San Pedru, kde jsme museli rychle dojíst naší poslední mandarinku, jedno jablko a ohryzek vyhodit na do koše na hranicích - tak moc se v Chile bojí zavlečení cizích rostlin. Ubytovali jsme se (za naší cestu poprvé) v poloprázdném kempu 3 minuty od centra za 3000 pesos na osobu (počítáme 100ChP=3kč, původně chtěli 4000, ale dali se lehce ukecat). Nechali jsme si za 5250 pesos vyprat 3,5kg zaprášeného a prosoleného prádla a vyrazili do "města".
San Pedro je městečko s turistickým centrem plným suvenýrů a restauraček. Je tu ale teploučko a mají tu krásné zelené náměstí, takže je to proti Bolívii příjemná změna. Skočili jsme na velkou pizzu, pak zapadli na víc než dvě hodiny na Internet a vůbec jsme den proflákali s ostatními turisty v uličkách San Pedra. Večer jsme skočili do restauračky a dali si dohromady jedno menu se 3 chody - konečně masóóó. Do dvanácti jsme pak seděli v restauraci u ohně, nad kterým byla díra ve střeše. Koukali jsme na měsíc v úplňku a popíjeli Pisco Sour. a Cuba Libre - pěkně silné a cena za obě krásných 3000 pesos. Pisco je pálenka z vína s citrónem a Šárce móc chutnalo.
V deset nás odvezli džípem na 7km vzádlenou hranici a dál autobusem až do San Pedra. Náš řidič hrozně pospíchal, takže nám pomohl předběhnout frontu na výstupní razítko na bolívijských hranicích. Hned za hranicemi jsme najeli na kvalitní asfaltku. Po 14 dnech v Bolívii jsme si ani nepamatovali, jak asfalt vypadá. Imigrační do Chile je až v San Pedru, kde jsme museli rychle dojíst naší poslední mandarinku, jedno jablko a ohryzek vyhodit na do koše na hranicích - tak moc se v Chile bojí zavlečení cizích rostlin. Ubytovali jsme se (za naší cestu poprvé) v poloprázdném kempu 3 minuty od centra za 3000 pesos na osobu (počítáme 100ChP=3kč, původně chtěli 4000, ale dali se lehce ukecat). Nechali jsme si za 5250 pesos vyprat 3,5kg zaprášeného a prosoleného prádla a vyrazili do "města". 
San Pedro je městečko s turistickým centrem plným suvenýrů a restauraček. Je tu ale teploučko a mají tu krásné zelené náměstí, takže je to proti Bolívii příjemná změna. Skočili jsme na velkou pizzu, pak zapadli na víc než dvě hodiny na Internet a vůbec jsme den proflákali s ostatními turisty v uličkách San Pedra. Večer jsme skočili do restauračky a dali si dohromady jedno menu se 3 chody - konečně masóóó. Do dvanácti jsme pak seděli v restauraci u ohně, nad kterým byla díra ve střeše. Koukali jsme na měsíc v úplňku a popíjeli Pisco Sour. a Cuba Libre - pěkně silné a cena za obě krásných 3000 pesos. Pisco je pálenka z vína s citrónem a Šárce móc chutnalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat