pondělí 5. října 2009

sobota 26.9.2009 - Stříbrné doly

V noci mi bylo opravdu zle. Plný nos, hlava mě bolela, oči jsem měl jako králík, ale paralen zabral a alespoň trochu jsem se vyspal. Na snídani jsme skočili do jídelny na trhu. Několik stolečků nahoře v patře u každého ženská s minikuchyňkou. Jak se objeví zákazník, hned na něj volají a lákají ho právě ke svému stolku. Nechali jsme se od jedné nalákat a dali si chleba s marmeládou a smažená vajíčka. I s čajem nás to oba vyšlo na 10 bolívijských.Na odpoledne jsme si zaplatili prohlídku dolů (70/os, vyzvednou nás na hotelu). Dopoledne jsme si ještě prošli město a poptali se na letenky do Patagonie. Chceme alespoň trochu ušetřit čas na přesun, který by měl mít odhadem přes 3000km. Zatím nejlíp vychází varianta Buenos Aires - Usuaia s Argentina Airlines, při které bysme sfoukli 2000km za 180USD/os. Na oběd jsme opět zašli na trh, tentokrát do větší jídelny a to byla katastrofa. Polívka byla ještě dobrá, ale šárčino kuře bez masa a mojí podrážku z kotlety jsme vrátili, že to prostě není jídlo. K nelibosti kuchařky jsme zaplatili jen polívku a z jídelny doslova utekli. Ve dvě se u nás stavil náš průvodce Antonio, malý vysmátý chlapík, bývalý horník. Taxíkem jsme přejeli do hornického předměstí Potosí. Nafasovali jsme elektrické lampy na helmy a koupili dárkový balíček pro horníky. Při prohlídce prý občas nějakého potkáme, pokecáme s ním a věnujeme mu koku a cigára (další varianta byla dynamit, který se tu za dvacku bolívijských volně prodává :-). Trochu koky si rovnou dal i Antonio. Zkusil jsem taky a musím říct, že na bolavou hlavu opravdu zabírá. Už jsme se převlíkali do pracovních obleků, když se do naší skupiny (původně jen já a Šárka) přidal ještě švýcarský pár kolem 45 let. V dole jsme strávili přes 2 hodiny. Motali jsme se úzkými chodbičkami, lezli nahoru a dolů po schůdkách, žebřácích nebo jen tak po holé skále.Některé průlezy byli tak úzké, že mírně klaustrofobický švýcar se u jednoho na pět minut kousnul. Antonio kouřil celou dobu cigáro, aby viděl vzdušné proudy a podle toho poznal jedovaté plyny. Horníka jsme potkali jen jednoho se čtyřicetikilovým pytlem kamení na zádech. Říkal, že je ze sedmi sourozenců a jen on pracuje. Ty kameny jsou prý velice kvalitní ruda (až 90%), kterou ale doloval dva týdny a dostane za ní asi 200Bs. Měl ale štěstí, že byl jediný, koho jsme potkali (je sobota odpoledne), takže dostal výslužku od nás i od švýcarů. Byli jsme se podívat, odkud vylezl. Byl to komín asi 20 metrů hluboký, bez žebříku jen s provazem - průchod do dalšího patra, kterých je tu 14. My jsme byli ve třetím. Jak mohl tak těžký pytel dostat nahoru? V dolech pracuje 4000 horníků a v průměru každý týden jeden při práci zemře. Po dvou hodinách jsme toho měli dost (je to trochu zvášťní pocit být v dolech a cítit bolest hlavy z nadmořské výšky), tak jsme byli rádi, když jsme se po sedmý vrátlili na hotel.

2 komentáře:

  1. Vida, David šnupe kokain :-) Jo horská nemoc, s tím budu muset taky počítat a nejspíš, než polezu na střechu světa, budu muset min. 1-2 dny ve vejšce 3500 m.n.m. aklimatizovat (výlety v okolí). Držte se a mějte oči všude... Také pomalu připravuji svůj cestovatelský blog.

    OdpovědětVymazat
  2. jojo koka to je dar :-) Bohuzel z Bolivie do Chile je zakazana vyvazet v jakemkoliv mnozstvi, tak jsem zbytek musel venovat na dobrocinne ucely. Ted uz jsme stejne zase v normalnich vyskach, takze uz koku nepotrebuju... tak drzim palce na strese v Himalajich! David

    OdpovědětVymazat