Cestou z Cachi jsme viděli krásné červené, žluté a zelené skály, které nebyly při cestě do Cachi za tmy tak hezky barevné, jako teď. V Saltě jsme měli čas 2 hodiny, ale na lanovku na kopec byla taková fronta, že jsme to opět nechali "na příště" a šli raději na lodičky na malém jezírku v parku kousek od autobusáku. Šárce se moc nechtělo, ale myslím si, že to nakonec byla docela sranda.Autobus do Buenos Aires nebyl nic moc: Mercedes, dvoupatrák, ale docela starý a mezi sedačkami menší mezery než bych pro své chůdy potřeboval. Na sjeté pneumatky dálkových autobusů se už raději nekoukám. Pouštěli nám celkem 2 blbosti a teprve třetí film: Match Point od Woodyho Allena za něco stál. Pustili ho ale bez zvuku a se španělskými titulky. Zápletku jsme si ale hravě domysleli. Cesta ubíhala příjemně až na to, že autobus v noci několikrát stavěl, a pokaždé se v něm tak půlka lidí vyměnila. Lidi co se rvali ven se přetlačovali s lidma, co se rvali dovnitř. Mezi nimi se potáceli rozespalí lidi, co jeli dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat