Udělalo se opravdu velké horko a my dalekohledem sledovali lidi na lehátkách u bazénků luxusního resortu vybudovaném v pustém údolí. Jak jsme pak koukali, tak na google mapě je vidět jen rozježděná parcela, takže je středisko opravdu nové (nebo google opravdu starý). Po dalších pěti kilometrech hrbolaté prašné cesty jsme přebrodili řeku a vjeli do úzkého pokrouceného údolí. Toto nádherné skalní bludiště se jmenuje Quebrada del Diablo a dá se hezky projet na kole. Večer jsme ještě chtěli stihnout západ slunce ve Valle de la Luna, ale přijeli jsme moc pozdě a nechtělo se nám platit vstup 2000/os. Spokojili jsme se tedy s pohledem na oranžový, pak růžový a nakonenec šedivý Licancabur z parkoviště u vstupu do parku. Vůbec odsud ze San Pedra vypadá impozantně, jako by se mi vysmíval, že jsem na něj nevylezl. Docela mě teď mrzí, že jsem nevyužil toho, jak jsme byli hezky aklimatizovaný a ve výšce 4300m jsme bez problémů pobíhali jako srnky. K večeři jsme si dnes uvařili špagety s tuňákem, mňam, jen se bojím, co to udělá s mým střívkem - už druhý den jsem na živočitném uhlí, ale dnes už to vypadalo, že jsem z nejhoršího venku.
středa 14. října 2009
neděle 4.10.2009 - Pukara de Quitor, Quebrada del Diablo
Včera jsme obhlídli půjčovny kol. Levnější (5000ChP na den) otevírala až v devět, dražší (6000ChP) už v půl osmé. Chtěli jsme vyrazit co nejdřív, abysme se vyhnuli polednímu horku, dali si budíka na 6:30, ale než jsme se vyhrabali, dali pohodovou snídani u stolečku u stanu, zabalili se na kolo, došli k půjčovně, tak bylo půl desátý - to zrovna otevírala ta levnější. Kola pěkný, docela nový, ale absolutně neudržovaný, takže trvalo další půlhodinu, než jsme vybrali dvě, kterým alespoň fungovala přehazovačka. Dostali jsme i kopii ručně kreslené mapy a vyrazili proti proudu kanálu, který přivádí vodu z hor do města, směrem na naleziště Pukara de Quitor. Jsou tu základy baráčků postavených v prudkém srázu a docela vysoký kopec s vyhlídkou na San Pedro a okolní poušť. Opravdu je široko daleko pustá krajina, jen z potůčku vytékající z hor živená zelená oáza San Pedra. Na samém vrcholu je pietní místo s velkým křížem a hned za ním přístřešek s grilem. Je tu i výhled na údolí smrti - bizardní smesice hor a písečných dun, kde bysme rádi zítra zkusili sandboarding. 
Udělalo se opravdu velké horko a my dalekohledem sledovali lidi na lehátkách u bazénků luxusního resortu vybudovaném v pustém údolí. Jak jsme pak koukali, tak na google mapě je vidět jen rozježděná parcela, takže je středisko opravdu nové (nebo google opravdu starý). Po dalších pěti kilometrech hrbolaté prašné cesty jsme přebrodili řeku a vjeli do úzkého pokrouceného údolí. Toto nádherné skalní bludiště se jmenuje Quebrada del Diablo a dá se hezky projet na kole. Večer jsme ještě chtěli stihnout západ slunce ve Valle de la Luna, ale přijeli jsme moc pozdě a nechtělo se nám platit vstup 2000/os. Spokojili jsme se tedy s pohledem na oranžový, pak růžový a nakonenec šedivý Licancabur z parkoviště u vstupu do parku. Vůbec odsud ze San Pedra vypadá impozantně, jako by se mi vysmíval, že jsem na něj nevylezl. Docela mě teď mrzí, že jsem nevyužil toho, jak jsme byli hezky aklimatizovaný a ve výšce 4300m jsme bez problémů pobíhali jako srnky. K večeři jsme si dnes uvařili špagety s tuňákem, mňam, jen se bojím, co to udělá s mým střívkem - už druhý den jsem na živočitném uhlí, ale dnes už to vypadalo, že jsem z nejhoršího venku.
Udělalo se opravdu velké horko a my dalekohledem sledovali lidi na lehátkách u bazénků luxusního resortu vybudovaném v pustém údolí. Jak jsme pak koukali, tak na google mapě je vidět jen rozježděná parcela, takže je středisko opravdu nové (nebo google opravdu starý). Po dalších pěti kilometrech hrbolaté prašné cesty jsme přebrodili řeku a vjeli do úzkého pokrouceného údolí. Toto nádherné skalní bludiště se jmenuje Quebrada del Diablo a dá se hezky projet na kole. Večer jsme ještě chtěli stihnout západ slunce ve Valle de la Luna, ale přijeli jsme moc pozdě a nechtělo se nám platit vstup 2000/os. Spokojili jsme se tedy s pohledem na oranžový, pak růžový a nakonenec šedivý Licancabur z parkoviště u vstupu do parku. Vůbec odsud ze San Pedra vypadá impozantně, jako by se mi vysmíval, že jsem na něj nevylezl. Docela mě teď mrzí, že jsem nevyužil toho, jak jsme byli hezky aklimatizovaný a ve výšce 4300m jsme bez problémů pobíhali jako srnky. K večeři jsme si dnes uvařili špagety s tuňákem, mňam, jen se bojím, co to udělá s mým střívkem - už druhý den jsem na živočitném uhlí, ale dnes už to vypadalo, že jsem z nejhoršího venku.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
cau cestovatele, diky moc za dalsi prispevky :-) na čtrteční narozeninovou party asi nedorazite, tak posilam aspon pozdrav.
OdpovědětVymazatTady uz zacala zima, vyhrozuji, že do vikendu napadne na horach az 70 cm sněhu :-) takže z kola rovnou na lyže bon vajáž děcka
Mario
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatZdravím cestovatele z lázní.
OdpovědětVymazatJiž mám za sebou první procedury. Včera tady ještě svítilo sluníčko a tak jsem se byl mezi procedurama svézt na kole. Asi to bylo naposled. Dnes je tady velká zima a mrholí. Ráno na PANORAMĚ byl na všech horách sníh 20-30cm. Má se ale oteplit, takže to určitě ještě sleze. Užívejte cestování a dávejte na sebe pozor. Ahoj. Táta.