čtvrtek 12.11.2009 - sopka Rano Kau

Ráno jsem se byl trochu projít a nakoupit něco k snídani. Jen kousek od hostelu už stojí malé sochy Moai, jedna nedaleko přírodního bazénku, kde se určitě půjde občas vykoupat (zatím je odliv a je v něm málo vody). Nakoupil jsem trochu pečiva, máslo, sýr a vajíčka v přepočtu za 160kč - je tu opravdu velice draho. 1,5l balené vody by přišel na 60kč, ale voda z kohoutku je naštěstí pitná i když chutná trochu divně: něco mezi Vincentkou a zředěným mlékem - Šárka říkala, že podobně chutnala i voda v Řecku. Dnes je hezky a my na doporučení Němce Jana, který je tu na deset dní se svým otcem, vyrazili pěšky na sopku Rano Kau. Po cestě se k nám přidal asi 50 letý Švéd, který toho dost procestoval po východní Evropě. Pokecali jsme s ním i o karetní hře Bridge, na kterou byl expert. Postupně nás začal štvát tím, jak jednak pořád žvanil, všechno komentoval a hlavně nás neustále honil. Jsme zvyklí na své tempo, dát si svačinku, půl hodinky pokoukat a jeho řeči, že bysme už měli jít dál, nás dost štvaly. Při jedné takové pauze jsme už schálvně čekali tak dlouho, dokud neodešel. Rano Kau je poměrně nízká sopka (410mnm) s krásným a velikým kruhovým kráterem s jezýrky. Na pobřeží je část stržená příbojem a na jedné jeho straně je rujny vesničky Orongo, kde se konaly závody o titul ptačího muže. Úkol závodníků byl vrhnout se z útesu do rozbouřeného moře, doplavat na nedaleký ostrůvek, na který jednou v roce přilétal hnízdit pták (nevím jak se jmenoval), najít jeho vejce a jako první s ním připlavat zpět. Vítěz se na rok stal náčelník ostrova. Kevin Constner o závodu natočil film Rapa Nui, který tu v jednom hotelu 3x týdně promítají, tak se na něj možná půjdem podívat. Šárka, když šla prosit o trochu vody, si tu dobře popovídala s Carlosem - strážcem národního parku, který se rozplýval nad krásnými Češkami, které tu potkal, především nad modelkou Karolínou Kůrkovou, s kterou si dodnes píše. Bylo tak krásně a my se dlouho kochali výhledy, že jsme se vrátili moc pozdě a moc hladoví na to, aby jsme se šli podívat na představení národních tanců, na které nás lákali a které je tu jen 3x týdně - tak snad to vyjde v sobotu. Udělali jsme si raději klidný večer a dobře se nadlábli. Já do jedné do rána psal deník, a pak po kolenou zalezl k Šárce už sladce spící v našem podkroví.
PS: Na ulici jsme potkali jednu ženskou, která šla zaplatit za elektriku a vodu. Byla docela komunikativní a nechala nás nahlédnout do účtů. Koukali jsme, jak tu mají levno: 13m³ vody (spotřebované ve třech lidech za měsíc!) za 4100ChP (10kč/m³), 73kWh za 7000ChP (3kč/kWh).
PS2: v našem hostelu bydlela před pár měsíci tenistka Helena Suková. Paní domácí prý žasla nad tím, jak byla vysoká a bohužet taky nad tím, jak prý byla nafrněná.