pátek 30.10.2009 - Fitz Roy, návrat do El Chalténu

Ráno jsme museli setřást 5cm nového sněhu, než jsme mohli rozepnout zip od stanu. Venku bylo krásně bílo a nad horami bohužel mlha. Nevíme kolik bylo stupňů, protože Šárce umřely hodinky. Vařili jsme si ovesnou kaši, která se připékala ke kotlíku, takže se musela pořád míchat - ze spacáku v kleče na mokré karimatce na vařiči daleko od stanu. Vzpomněl jsem si při tom na tátovy pražené vločky s medem :-) musíme si je tady taky někdy udělat, až budem mít lepší pánvičku.
Sníh nám krásně křoupal pod nohama, když jsme šli lehce vyšlapanou cestičkou směrem k Fitz Roy. Potkali jsme správce parku - mladého kluka, který nám na rozcestí poradil cestu na vyhlídku, kde ale žádné stopy nebyly (jsme tu dnes první a možná i jediní). Prý stejně nic neuvidíme, protože bude Fitz Roy určitě celý den v mlze. Pokračovali jsme ale dál, protože jsme chtěli vystoupat alespoň trochu nad údolí a nakonec jsme po zasněžené, kluzké, ale dobře značené cestě (asi jediné v parku) došli až na vyhlídku. Foukal silný vítr a přes Fitz Roy se válely ohromné oblaka. Občas se nám ale ukázaly alespoň obrysy skály. Výhled do údolí byl taky nádherný. Cestou zpět jsme se podívali do kempu, který je určený jen pro horolezce, a objevili tam domeček - takovou kůču, uvnitř jednoduše, ale hrozně pěkně zařízenou. Asi tu bývá narváno, když tu horolezci čekají týdny na hezké počasí na výstup na Fitz Roy nebo jeho přilehlý vrchol Poincenot. Zatím je tu ale prázdno. Vrátili jsme se do našeho kempu, sbalili morký stan a vyrazili do El Chalténu, >kam jsme dorazili až po osmé hodině. Údolí, ve kterém leží, a skály okolo měly v podvečer nádhernou barvu. V hostelu Marconi na nás čekal pididvoulůžák s palandou a s koupelnou, kam jsme musely dát jeden batoh, protože se nám dva do pokoje nevešly. K večeři Šárka uvařila bramborovou kaši s výbornými klobásami. Nebo to možná nebyly klobásy, protože maso v nich bylo syrové a musely se dlouho péct - byly ale výborné!
Dnes jsme si udělali rozpis přesunů směrem do Santiaga, odkud 11.listopadu letíme na Velikonoční ostrov. Času už totiž tak moc není a jsme pořád hóóódně daleko (1770km vzdušnou čarou, ale 3800km po zemi). Zítra ještě strávíme den v El Chalténu, dva dny máme na přesun do Puerto Madryn (chceme stopem, autobus totiž jede zítra už v 6 ráno, pak až v úterý, navíc je drahý), tam dva dny na pozorování velryb a tučňáků, den přesun do Bariloche, tam dva dny na chození po kopcích, den přesun do Puerto Montt, den přesun do Santiaga, den na Santiago a frrr pryč. Na pomalé tempo, na které jsme si zvykli, je to trochu nabitý program. Taky jsme vypustili Cueva de los Manos - jeskyni s pravěkými otisky lidských rukou. Museli bysme k ní po silnici č.40, kterou nám tu na stopování všichni rozmlouvají. Prý je to mrtvá silnice a nikdo po ní nejezdí.