Dnes v 17:30 odlétáme na Velikonční ostrov. Z Valparaísa je to na letiště v Santiagu jen hodinka a půl, takže jsme měli dopoledne ještě dost času na poklidné balení - u mě bohužel 5x přerušené odbíháním na záchod, to mi dnes scházelo... Nacpal jsem do sebe rovnou dvě tabletky živočišného uhlí a doufal, že přežiju cestu na bus ve Valparaísu, dopravu na letiště a pětihodinový let do Hanga Roa na Velikončním ostrově. Uprostřed balení ukazoval majitel náš pokoj dalším zájemcům, ať si ho představí bez toho bordelu, který jsme tam zrovna měli. Kupodivu se jim líbil, ale museli počkat do dvanácti, kdy jsme sbalený i s ohromnou náloží jídla vyrazili k výtahu Concepcion. Ten ovšem dnes taky stávkoval, takže jsme museli opět po schodech.
Dopravu na autobusák nám navíc zkomplikovala další demonstrace a kvůli ní uzavírka na hlavní třídě. Bus do Santiaga nám jel za 2 minutky, koupili jsme lístky, nasedli a hned frčeli. V autobusu byl i záchod, ale uhlí zafungovalo dobře, takže ani nebyl potřeba. I když jsem pikolíkovi co nám kotroloval lístky 3x říkal, že jedeme na letiště a že nám radili vystoupit na zastávce Pajaritos, odkud jezdí busy na letiště, vyhodili nás o 3km dřív, kde byly jen taxíky. Ten nás na asi 6km vzdálené letiště stál 4000, za autobus bysme prý dali jen o 800 míň. Cesta ode dveří hostelu na letiště trvala jen dvě a půl hodiny, takže jsme tam byli 3 hodiny před odletem - takovou jsme si raději nechali rezervu. Objevil jsem tam reklamní počítače mobilního operátora s rychlým Internetem. Bohužel jsem jediný volný při editaci mapy na blogu úplně zavařil. Spadl a už nenaběhl. Když jsme podél něj za hodinu šli od check-inu k letadlům, byla už na něm cedulka "mimo provoz". Na rentgenech jsme se smáli krabici se zabavenými věcmi, kde se válely mimo jiné pletací jehlice i s kouskem upleteného svetříku. Hned mi ale sklaplo, když jsem v kapse nahmatal pepřák. Hodil jsem ho do misky k peněžence a ostatním drobnostem do rentgenu a normálně mi prošel. Vůbec jsou kontroly mírnější než v Evropě - například PETka vody je tu bez problémů. Naše letadlo letí až na Tahiti s mezipřístáním na Velikončním ostrově. Část lidí nastupuje z gate pro mezinárodní lety, my jsme přišli k nástupu na lokální let (i když check-in jsme měli pro mezinárodní let s mnohem delší a pomalejší frontou - dlouhé čekání mi zrovna dnes nedělalo moc dobře). Moderní Boeing 787/300 byl zaplněn do posledního místečka, my bohužel seděli uprostřed, takže jsme si neužili ani start ani přistání s obkroužením
Velikonočního ostrova, při kterém jsme nic neviděli. Za letu jsem koukal na animovaný film "UP" od Pixarů a pak do modré obrazovky občas zobrazující širé moře bez jediného ostrůvku a někde uprostřed naše letadlo. Na letišti jsme trochu zmatkovali, když jsme se nemohli shodnout, jestli odjet s nahaněčkou do kempu za 4000 s možností dormitory v podkroví za 5000 za osobu nebo jinde dohodnout dvoulůžák, který sice začínal na 20000, ale zdálo se, že by se dalo něco usmlouvat. Auto do kempu nám mezitím zabrala skupina asi osmi korejců, ale naštěstí nás ještě se dvěma lidmi a s 4 ohromnými batohy narvali do taxíku. S variantou podrovního pokojíku už jsme nezaváhali a udělali jsme dobře. Je sice tak nizoučký, že se v něm musí po kolenou, ale jsme tu jen tři a je tu o dost víc místa na kramaření než ve stanu. Ten třetí je navíc nějaký místní týpek (i když se to podle světle modrých očí nezdá), který tam přes den vůbec není, v noci přileze dírou ze spižírny a ráno zase tiše zmizí. V noci ani moc nechrápe, takže nás tu mnohem víc obtěžují všudypřítomní mravenci. Jídlo máme kvůli nim balené ve třech igelitkách, ale stejně když v nich zapomeneme třeba jen obal od sušenky, tak je to stejně málo. Ti prevíti se dostanou všude. Vzhledem k počasí, které nás tu čekalo, tak tohle suché podkroví jen o 1000ChP dražší než stan byla jasná výhra.
Dopravu na autobusák nám navíc zkomplikovala další demonstrace a kvůli ní uzavírka na hlavní třídě. Bus do Santiaga nám jel za 2 minutky, koupili jsme lístky, nasedli a hned frčeli. V autobusu byl i záchod, ale uhlí zafungovalo dobře, takže ani nebyl potřeba. I když jsem pikolíkovi co nám kotroloval lístky 3x říkal, že jedeme na letiště a že nám radili vystoupit na zastávce Pajaritos, odkud jezdí busy na letiště, vyhodili nás o 3km dřív, kde byly jen taxíky. Ten nás na asi 6km vzdálené letiště stál 4000, za autobus bysme prý dali jen o 800 míň. Cesta ode dveří hostelu na letiště trvala jen dvě a půl hodiny, takže jsme tam byli 3 hodiny před odletem - takovou jsme si raději nechali rezervu. Objevil jsem tam reklamní počítače mobilního operátora s rychlým Internetem. Bohužel jsem jediný volný při editaci mapy na blogu úplně zavařil. Spadl a už nenaběhl. Když jsme podél něj za hodinu šli od check-inu k letadlům, byla už na něm cedulka "mimo provoz". Na rentgenech jsme se smáli krabici se zabavenými věcmi, kde se válely mimo jiné pletací jehlice i s kouskem upleteného svetříku. Hned mi ale sklaplo, když jsem v kapse nahmatal pepřák. Hodil jsem ho do misky k peněžence a ostatním drobnostem do rentgenu a normálně mi prošel. Vůbec jsou kontroly mírnější než v Evropě - například PETka vody je tu bez problémů. Naše letadlo letí až na Tahiti s mezipřístáním na Velikončním ostrově. Část lidí nastupuje z gate pro mezinárodní lety, my jsme přišli k nástupu na lokální let (i když check-in jsme měli pro mezinárodní let s mnohem delší a pomalejší frontou - dlouhé čekání mi zrovna dnes nedělalo moc dobře). Moderní Boeing 787/300 byl zaplněn do posledního místečka, my bohužel seděli uprostřed, takže jsme si neužili ani start ani přistání s obkroužením 
Velikonočního ostrova, při kterém jsme nic neviděli. Za letu jsem koukal na animovaný film "UP" od Pixarů a pak do modré obrazovky občas zobrazující širé moře bez jediného ostrůvku a někde uprostřed naše letadlo. Na letišti jsme trochu zmatkovali, když jsme se nemohli shodnout, jestli odjet s nahaněčkou do kempu za 4000 s možností dormitory v podkroví za 5000 za osobu nebo jinde dohodnout dvoulůžák, který sice začínal na 20000, ale zdálo se, že by se dalo něco usmlouvat. Auto do kempu nám mezitím zabrala skupina asi osmi korejců, ale naštěstí nás ještě se dvěma lidmi a s 4 ohromnými batohy narvali do taxíku. S variantou podrovního pokojíku už jsme nezaváhali a udělali jsme dobře. Je sice tak nizoučký, že se v něm musí po kolenou, ale jsme tu jen tři a je tu o dost víc místa na kramaření než ve stanu. Ten třetí je navíc nějaký místní týpek (i když se to podle světle modrých očí nezdá), který tam přes den vůbec není, v noci přileze dírou ze spižírny a ráno zase tiše zmizí. V noci ani moc nechrápe, takže nás tu mnohem víc obtěžují všudypřítomní mravenci. Jídlo máme kvůli nim balené ve třech igelitkách, ale stejně když v nich zapomeneme třeba jen obal od sušenky, tak je to stejně málo. Ti prevíti se dostanou všude. Vzhledem k počasí, které nás tu čekalo, tak tohle suché podkroví jen o 1000ChP dražší než stan byla jasná výhra.
Ahoj Šárko a Davide.
OdpovědětVymazatZdravíme Vás z první adventní neděle. Jaký byl let na Nový Zéland? Jaké tam máte počasí? Tady je krásně teplo a po sněhu ani památky. Vlekaři a hoteliéři již začínají být nervózní. Členské příspěvky do Spartaku jsem Ti zaplatil. Co soutěž s ovčí vlnou a počtem oveček? Kdy bude uzávěrka soutěže? Doufám, že jste pro mě koupili pohled z Tahiti dle přání. Musím již končit, protože venku svítí sluníčko a se mnou je zle, že sedím u notbooku. Zdraví máma a táta z Krkonoš.
Ahoj,
OdpovědětVymazatzdravim domu do Ponikle. Let na Novy Zeland byl krasny, sedeli jsme u okenka a pekne jsme se natahli po noci spani na letisti. Ale ztratili jsme jeden den preletem pres datovou caru..... V Aucklandu je docela teplo, kolem 20C, pod mrakem, ale ja jsem porad duchem ve Francouzske Polynesii na ostrove Moorea, kde bylo 30C a azurove more. Na Tahitech byl internet za 200czk na hodinu, takze jsme setrili a soutez s oveckama uzavreme co nejdriv tady. Uz na mne zacina dolehat i vanocni atmosfera, konecne tady vidim stromecky (samozrejme jen umele) s koulickama. Zatim ahoj a snad vam neco napadne. Sarka.