Posnídali jsme hladovou kaši (ovesnou z pytlíku, aby jsme měli hodně sil - dostali jsme po ní ale brzy hlad) a šli se kouknout na vyhlídku 3 minuty od kempu. Je asi 100 metrů nad hranou ledovce, takže je krásně vidět do modrých trhlin. Dlouho jsme se kochali tou nádherou a pak nás čekala čtyřhodinová cesta zpět (stejná jako včera) na ubytovnu Paine Grande, kde jsme na chvilku zapadli do obří jídelny, koupili si čaj a snědli pár našich housek se sýrem.
Cestou začalo sněžit, takže jsme raději na batohy natáhli pláštěnky. Vítr fouká ještě víc než včera až nám jedna pláštěnka po cestě uletěla. Naštěstí zůstala viset v nedalekém keři. Po odpočinku v Paine Grande se nám pokračovat dál moc nechtělo. Zima a vítr, že jezero hučelo jako vodopád. Dokonce z něj do dálky lítala voda, kterou bral vítr z čepic na vlnách. Bylo vidět, jak se ženou mraky sněhu podél vrcholků hor, ale dole v údolí naštěstí nesněžilo. Šárka po cestě prosila andílka, aby se udělalo hezky a my uviděli vrcholky Cuernos. A on jí vyslechl. Mezi Paine Grande a kempem Italiano je na ně opravdu krásný výhled a nám se alespoň na chvilku ukázaly v celé své kráse. Došli jsme až k řece s provazovým mostem (s maximální nosností 2 osoby), za kterým už byl náš kemp. Bylo v něm asi 7 stanů (o sedm víc než včera).
Dokonce jsme tu potkali naše dva angličany z autobusu, tak jsme postavili stan u nich. V kempu je kuchyňka (přístřešek se třemi stěnami), budka správce a kadibudka 200m po proudu řeky. Všude jsou nádherné výhledy, ale kempy jsou tu vždy schované v lese. Je to škoda, ale na druhou stranu jsou alespoň trochu chráněné proti větru. V Italianu jsou navíc myši, takže jsme podle rady raději pověsili jídlo na strom. Je ho pořád dost (dvě velké igelitky), ale budem tu ještě 3 dny a za celý den pochodu člověku vyhládne. Dneska jsme si třeba uvařili vrchovatý kotel trubek Penne s osmaženým salámem, mňam.
Cestou začalo sněžit, takže jsme raději na batohy natáhli pláštěnky. Vítr fouká ještě víc než včera až nám jedna pláštěnka po cestě uletěla. Naštěstí zůstala viset v nedalekém keři. Po odpočinku v Paine Grande se nám pokračovat dál moc nechtělo. Zima a vítr, že jezero hučelo jako vodopád. Dokonce z něj do dálky lítala voda, kterou bral vítr z čepic na vlnách. Bylo vidět, jak se ženou mraky sněhu podél vrcholků hor, ale dole v údolí naštěstí nesněžilo. Šárka po cestě prosila andílka, aby se udělalo hezky a my uviděli vrcholky Cuernos. A on jí vyslechl. Mezi Paine Grande a kempem Italiano je na ně opravdu krásný výhled a nám se alespoň na chvilku ukázaly v celé své kráse. Došli jsme až k řece s provazovým mostem (s maximální nosností 2 osoby), za kterým už byl náš kemp. Bylo v něm asi 7 stanů (o sedm víc než včera). 
Dokonce jsme tu potkali naše dva angličany z autobusu, tak jsme postavili stan u nich. V kempu je kuchyňka (přístřešek se třemi stěnami), budka správce a kadibudka 200m po proudu řeky. Všude jsou nádherné výhledy, ale kempy jsou tu vždy schované v lese. Je to škoda, ale na druhou stranu jsou alespoň trochu chráněné proti větru. V Italianu jsou navíc myši, takže jsme podle rady raději pověsili jídlo na strom. Je ho pořád dost (dvě velké igelitky), ale budem tu ještě 3 dny a za celý den pochodu člověku vyhládne. Dneska jsme si třeba uvařili vrchovatý kotel trubek Penne s osmaženým salámem, mňam.
Žádné komentáře:
Okomentovat