úterý 3.11.2009 - Velryby, rypouši, tučňáci

Lehce po osmé nás na hostelu vyzvedl minibus. Objeli jsme ještě pár dalších hostelů, takže se nakonec naplnilo všech 17 míst. Nebyl v něm žádný úložný prostor, takže musely naše dva megabatohy narvat pod zadní sedačky. Necháme se totiž večer na poloostově vyhodit ve městečku Puerto Pirámides, kde budem 2 dny spát v kempu. Měli jsme fajn průvodkyni, která vše říkala španělsky a pak i anglicky. Po cestě nám navíc nabídla ochutnat své maté. Trochu jsme s Šárkou litovali, že jsme si v Argentině nekoupili alespoň jedno brčko a malý pytlík "Yerba de Maté" a občas si ho sami neudělali. První zastávka na pláži s výhledem na velryby nás trochu zklamala. Viděl jsem sice "něco" ještě z autobusu, ale pak jsme na pláži 20 minut zírali proti sluníčku na prázdnou hladinu. O to příjemnější pak bylo překvapení, když jsme z Puerto Pyrámides vyrazili na hon lodí a hned po pár minutách měli první úlovek. Nevím odkud se braly ale nakonec kolem nás kroužila jedna velryba za druhou, v jednu chvíli u nás byly dokonce tři současně. Funěly, stříkaly vodotrysky vody, ukazovaly hlavy a občas dokonce zapózovaly s ohromnými ocasními ploutvemi. Párkrát nás podpluly a vůbec byly fakt blízko. Tak tohle opravdu stálo za to! Další podívaná nás čekala po hodinové jízdě na východní stranu poloostrova - kolonie rypoušů sloních. Nejdřív jsme pozorovali jen líně ležící hory tuku. Pak ale pustili telenovelu: mladý rypouš měl zálusk na krásnou rypoušku. Nenápaně se k ní přibližoval a čekal, až starý usne. Když už to skoro vypadalo na úspěch, starý se probudil, zachrochtal, rozvlnil metráky svého tuku a už se na mladého hnal. Ten "srab" raději včas utekl. Starý pak několikrát zalehl samičku, že jí málem udusil, aby dal najevo svojí lásku a hlavně ukázal, kdo je tady pánem. Po tom všem byla kolonie tučňáků trochu zklamání. Čekali jsme jich tisíce, ale nakonec jsme blízko viděli jen asi čtyři. Měli jsme tu navíc docela málo času a za chvilku nás hnali do autobusu a vezli zpět. V Puerto Pirámides jsme postavili stan v kempu, který od loňska podražil ze 4Ar na současných 15Ar za osobu. I tak je to ale snesitelná cena. Je docela pěkný - mezi dunami písku, jsou tu stolky, ohniště a koupelna se sprchou, kde je jen jeden kouhoutek a voda teče tak horká, že se v ní skoro nedá vydržet - krása. K večeři jsme si uvařili polívku i těstoviny a pořád zbývá tolik benzínu, že nevím, kde ho za týden, který zbývá do odletu spotřebujeme. Na západ slunce jsme přelezli poslední dunu k pláži a pozorovali dovádějící velryby. Stříkaly vodu, plavaly na zádech a plácali ploutvičkama do vody tak blízko u břehu, že jsme si říkali, jestli nějaká na dně neuvízla. Prošli jsme se pak po městečku (úplně prázdné, jen pár turistů sedělo v prosklených restauracích u pláže), a i když byla zima, dali jsme si zmrzlinu. Objevili jsme docela levný internet, ze kterého nás naštěstí v jedenáct vyhodili.
PS: na poloostrově jsou též dvě solná pole, proti Bolívii prťavá. Co je na nich ale zajímavější je, že jedno je 12 metrů pod úrovní moře a druhé dokonce 40. Boužel se kolem nich projíždí jen z dálky, protože jsou na soukromém pozemku.