středa 2. prosince 2009

nedělě 15.11.2009 - rybáři, sochy Vinapu

Ráno prosvitlo sluníčko, ale za chvilku už zase začalo pršet. V tom největším slejváku vběhl do kuchyně Jan, který se zrovna vrátil z noční pařby. Říkal, jak to bylo super a že teď, když prší, je nejlepší čas jít do postele. My jsme sbalili gore-texky a vyrazili na menší výlet. Když jsme byli na odchodu, přijela majitelka Cecilia se novými turisty. Francouzský pár chtěl pod stan, ale Švýcar Patrik váhal, jestli nepůjde do podkroví - je tam ještě jedna volná zastrčená matrace. Jsme tam s Šárkou už pěkně zabydlení, na jedné naší matraci máme rozbordelené věci a na druhé, trošku větší spíme. Cecílii jsme ale tvrdili, že spíme na obou. Té se to moc nelíbilo a nejradeji by nás na tyto dvě matrace narvala tři: nás a Patrika. To by se ale nelíbilo nám. Aniž bysme čekali, jak se to vyřeší, raději jsme vyrazili rovnou na výlet. Na jednu matraci nás ale oba i s našima krámama nedostane! Když jsme byli u sochy v malém rybářském přístavu, začalo znovu hustě pršet. Restaurace, kam jsme se běželi schovat, byla zavřená a tak jsme skončili pod přístřeškem z vlnitého plechu s bandou asi 7 podnapilých rybářů. Dnes je na lov moc silný vítr a déšť, tak si koupili platíčko piva, whisky a kolu. Chlastali, hráli na harmoniku a zpívali. Nabídli nám, ať si k nim přisedneme a dali nám pivko. Až na neodbitného Enrique, kterému už nebylo moc rozumnět, to s rybáři bylo docela fajn. Slíbil nám ale, když přijdeme zítra mezi čtvrtou a pátou, že nám prodá rybu za lepší cenu, než nabízejí na trhu. Po přehánce jsme vyrazili dál po rozbahněné cestě za letištěm (bohužel zrovna nic neletělo) až k palivovým tankům (mají tu jeden na benzín, jeden na naftu a 3 s nápisem JET - letadla tu propálí nejvíc paliva). Na Ahu Vaipu hned za nádržemi jsou jen popadané trosky asi sedmi soch. Většinou ležely hlavou dolů a byly v krku zlomené. Dalo se k nim docela blízko a bylo vidět, jak jsou veliké. Opodál se válely jejich ohromné červené klobouky, jedna utržená hlava ležela nosem vzhůru a v očních důlcích měla jezírka. Obešli jsme jižní stranu letiště a vrátili jsme se do Hanga Roa - přistávací dráha není zas tak krátká, jak se nám při příletu zdálo. Šárka už měla okouknuté krámky se suvenýry, tak jsme šli poměrně najisto nakoupit trička pro Šárku i pro mě. Pro Šárku jsme našli jedno pěkné skoro hned, ale pro mě to byl docela problém - jsem horší než ženská. Ukecali jsme i malou slevu a jako bonus nám pak za třetinovou cenu (než byla předevčírem v muzeu) prodal i pěknou magnetku na lednici. K večeru se trochu protrhaly mraky a dokonce byly vidět červánky, tak snad zítra bude hezky. Patrik spí pod stanem, takže podkroví je pořád (skoro) jen naše.
PS: Cestou přes přístav jsem se poptal na potápění - prý za 60USD dělají ponor do 25 metrů k potopené soše nebo mě za 10 až 15USD můžou vzít s sebou jen na šnorchlování, je to docela drahé, ale uvidíme.

Žádné komentáře:

Okomentovat