připřavení. Ne však dvě holky, které jsme potkali úplně promočené jak se rychlým krokem vrací do Hanga Roa. Potkali jsme ještě další Ahu s několika opravdu krásnými sochami. Byly za plotem a nedalo se k nim dostat. Jak jsme tak pobíhali po silnici a hledali díru v plotě, zastavil chlá;pek, který se smál a říkal, že tyhle sochy nejsou originál, že si je někdo sám vyrobil na zahradě. Škoda, byly fakt pěkný. Na Puna Pao nic moc zajímavého vidět nebylo, ani slibovaný výhled na město se kvůli dešti nekonal a tak jsme si to namířili přes louky a ploty s ostnatými dráty přímou čarou zpět. Zašli jsme na Internet, ale pořád vypínali proud, tak jsme to po půl hodině vzdali a zkusili zajít do přístavu, jestli tam náhodou nebude Enrique se slibovanou rybou. Na trhu dnes ráno žádné ryby neměli - to asi proto, že včera rybáři celý den prochlastali. Ptali jsme se na Enriqua lidí v přístavu. Nejdříve nevěděli a pak se hrozně smáli, asi co nám to prý navykládal (asi je to známá mluvka), takže jsme s nepořízenou vyrazili zpět domů. Dcera majitelky Tama (možná celý den) hrála s Francouzema a Patrikem nějakou karetní hru. Naučil jsem se jí a taky si s nimi zahrál. Francouzi jedou na 3 měsíce na Tahiti. Už to tam znají, protože už tam na dva týdny byli a prý byli moc nešťastní, když po tak krátké době odjížděli - a my prý budem taky. Není tam prý zas tak draho, když nám nevadí jíst jen banány a nekupovat alkohol. Na zítřek jsme se domluvili, že si v pěti půjčíme auto a pojedeme se podívat na druhou stranu ostrova. Ostrý odjezd jsme domluvili na devátou, za což jsme si vysloužili Janův výsměch. PS: ... umřel děda Láďa, dozvěděl jsem se to dnes z emailů od našich a od pár kamarádů, kteří to slyšeli v televizi - je to smutný, být teď tak daleko. Ani jsem mu nestihl poslat pohled z Velikonočního ostrova. Je mi z toho všeho dost smutno.
Žádné komentáře:
Okomentovat