neděle 27. prosince 2009

ponděli 7.12.2009 - Ball hut, kousíček na Ball pass

V 7:15 nám na okno zaťukal správce národního parku, že jsme na parkovišti u kempu, a skásnul nás o 12NZD. Alespoň nás tím probudil. Nebe bylo bez mráčku, na obzoru růžovým ranním světlem ozářený Mount Sefton s velkými ledovci a špičatý Mount Cook - nejvyšší hora Nového Zélandu. Dali jsme vydatnou snídani a vyrazili podél ledovce Hooker k Ball hutu. Ze začátku byla cesta nezáživná, pak se ale vystoupilo na úbočí ledovce a otevřel se výhled na celé údolí a zasněžené vrcholky hor okolo. Ball hut už žádný neexistuje. Zbyla tu po něm jen nádrž na dešťovku, kadibudka se solárním panelem, nouzovou vysílačkou (přímo v kadibudce) a místo na kempování. To jsme věděli a přinesli jsme si stan. Ale to, že bude nádrž zatím prázdná, protože jí před třemi dny měnili, nám v infocentru neřekli. Poslední potok jsme potkali před více než hodinou a jediná cesta dál pokračuje strmým stoupáním přes Ball pass k ledovci Tasman a do vesnice Mount Cook. Původně jsme měli v plánu zkusit obejít celý okruh včetně výstupu na sedlo, ale prý je to i v létě velice těžký přechod a jsou na něj potřeba mačky a cepín. Rozhodli jsme se zkusit dojít alespoň na Caroline hut, která je sice soukromá, ale je u ní nouzový přítřešek, kde by se dalo přespat. To nám potvrdil i horský vůdce, kterého jsme se po cestě ptali. Ještě nám poradil, ať neztrácíme čas hledáním cesty, ale spíš se držíme na hřebeni. Už začátek se strmými kameny a suťoviskem mě dost odradil. Navíc jestli zítra začne podle předpovědi pršet a foukat silný vítr, tak by byl návrat opravdu těžký. Došli jsme alespoň na výhled na zadní stranu Mount Cooku a po bloudění a hledání cesty po hřebeni jsme se raději vrátili k Ball hutu. Začátek cesty, jak jsme při návratu zjistili, totiž vůbec nevedl po hřebeni ale vyšlapanou trávou na straně. Ta se pak ale stejně ztratila v dalším suťovisku a kdyby jsme nepotkali dva kluky, kteří Ball pass dnes přešli, tak bysme cestu dál určitě nenašli. Ty nám stejně říkali, že na Caroline hut je to pořád kus cesty, a že zítra počasí opravdu bude dost špatné na to, abysme na hřebeni přespali. O návratu k Ball kadibudce bylo rozhodnuto. Skoro z posledního zbytku vody jsme uvařili pár těstoviny a ještě za světla šli spát. V noci nás probudilo nějaké zvíře, které nám lezlo po stanu. Třásli jsme s ním, abysme to shodili, ale zase se vrátilo. Netušíme, co to bylo: nedělalo žádný zvuk, jen se nám to prohánělo po střeše, jakoby se nechumelilo.
PS: celý den se tvořily horzně zvláštní mraky: takové pokroucené a protrhané mlhoviny. K večeru se objevily další, které vypadaly jako UFO, ty prý znamenají zhoršení počasí.

2 komentáře:

  1. Ahoj cestovatelé! Ta poslední fotka je boží! Řekl bych, že se každým dnem s focením lepšíte, jen tak dále! Dnes dočtu knížku "Píseň Everestu" od Jamlinga Tenzinga Norgay - syna Tenzinga Norgaye, který společně s Hillarym stanul první na Mount Everest. Velmi hodně napínavá knížka a čtu to jedním dechem...

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj jsem ráda že neriskujete. Počasí nezná slitování a hory už vůbec ne. Držím palce ať se vám daří. Fotka tech mraků je úžasná. máma Ivana

    OdpovědětVymazat