středa 18.11.2009 - Velikonční ostrov - Tahiti

Do jedenácti jsme se museli sbalit, což na kolenou v podkroví nebyla žádná sranda. Naše batohy jsou teď větší, než když jsme přijížděli i přes to, že z nich ubyla hromada jída. Odlétáme až v noci, počasí pořád nic moc, tak jsme se prošli jen po městečku a k sochám Ahu Tahai, které máme jen 15 minut od hostelu. Chtěli jsme si na památku koupit malou sošku a zašli jsme přímo k jednomu baráčku, kde jsme před pár dny viděli tři chlapíky, jak je dlabou ze dřeva. Mysleli jsme si, že tu ukecáme lepší cenu než ve stánku na tržišti. Vyjednávání s velice laxními "dělníky" však nebylo jednoduché. Z původní ceny 20 tisíc za jednu malou sošku jsme sice skončili na 12 tisících za malou a ještě jednu mnohem větší (která by na trhu sama stála minimálně 15). Ta ale ještě nebyla úplně hotová, tak jsme se domluvili, že se stavíme za 2 hodiny. Když jsme se později přišli zeptat, byli chápci úplně bez zájmu, vůbec s námi nechtěli mluvit a pak z jednoho vypadlo, že neměli čas a tu sošku nestihli. Řekli jsme OK, příjdeme za další 2 hodiny. Chtěli zaplatit půlku dopředu, ale to jsme odmítli. Dotřetice z nich vypadlo, že za tu malou chtějí 20 tisíc a basta. Jeden z nich už byl pěkně nepříjemnej, posílal nás na letadlo tónem, který spíš připomínal jinou destinaci. Nakonec jsme odešli jen s velkou za 7 tisíc, což nakonec nebyl tak špatný kup, je totiž moc krásná - ale tý dřiny a nepříjemného vyjednávání snad za to ani nestálo. Koupili jsme pak na trhu ještě nějaké další suvenýry. Největší radost jsem měl z výborného nicaraguiského rumu Flor de Caňa za 14USD. Čilské peníze jsme vyčerpali do poslední stovky, nejde je tu totiž vyměnit zpět na dolary. Už jsme s tím počítali a výdaje si přesně naplánovali. Stihli jsme ještě koupit a napsat pár pohledů a pak už jen čekali, až přijede Cecílie s autem a odveze nás na letiště. Čekali a čekali a Cecílie nikde. Hodinu a půl před odletem nám došla trpělivost a s Francouzi, kteří dnes také odlétají jsme vyrazili hledat taxíka. Nakonec nás na letiště zdarma hodil jeden velikonočostrovan. Holky se vešly do auta, já a Francouz jsme na korbě trochu zmokli, ale na letiště dorazili včas. Kupodivu jsme nemuseli platit odletovou taxu z Chile, která je podle vzdálenosti letu až 25USD. Letadlo mělo z krátké ranveje fakt odpych (měl jsem pocit, že se nám až zvedal čumák). Seděli jsme u okénka, ale v noci jsme stejně nic neviděli. Řekli jsme si o skleničku Balantýnky, aby jsme si let trochu zpříjemnili. Letuška jí lila jako by to byla voda, takže jsme dostali každý tak jednu decku. Už trochu veselí jsme si řekli ještě jednou a zase jsme dostali dvojité panáky, po kterých jsme usnuli jako neviňátka.
Let trval 6 hodin, ale časový posun oproti Velikonočnímu ostrovu byl neskutečných 5 hodin. Přivítala nás hudba, kytka za ucho (tiare), vedro a dusno. Autobus v půlnoci žádný nejezdí, taxíky jsou nechutně drahé, ubytování v Papeete na tom nebude o moc líp, tak jsme si rozložili karimatky "zabezpečili" batohy a za pravidelného hlášení o zákazu tekutin na palubě letadla, která snad v tuto hodinu slouží jen k rušení bezdomovců, v polospánku přežili do pěti do rána.