Dnes od rána svítilo sluníčko, takže jsme si po ranním šnorchlování a snídani půjčili kajak pro jednoho a opatně na něm oba vyrazili na ostrůvek Motu, který je necelé dva kilometry po pobřeží směrem na sever. Cestou jsme pozorovali korály, které jsou při odlivu jen pár centimetrů pod hladinou. V průplavu mezi ostrůvkem a Mooreou byl docela silný proud, ale i tak jsme si tam krásně zašnorchlovalí.
Za chvilku začalo pršet a my se neměli kam schovat. Běhali jsme po břehu, já se zahříval při (bezúspěšném) loupání kokosového ořechu, pak jsme se před deštěm schovali i do vody - je v ní tepleji než venku na větru. Když už to ale vypadalo, že déšť jen tak nepřejde, sedli jsme na kajak a mazali zpět. Zbytek dne jsme strávili v kempu - když bylo hezky, tak jsme se koupali, když pršelo, tak jsme zalezli pod střechu nebo vařili jídlo: rýže s bešamelovou omáčkou, hráškem a docela dobrým místním pivem Hinano. Co to ale bylo proti tomu, co tu předváděla asi 40 členná tahitská rodinná sešlost: Takové kopce masa, mega tuňák, ohromné mísy salátů, příloh a litry zmrzliny rozmixované s ananasovou šťávou, to byla podívaná. Okolo pobíhaly davy dětí a mezi nimi se plácalo jedno v (ke stolu přivázaném) chodítku. Večer slavili narozeniny Mami - paní co pracuje v kempu: je jí dnes 58 (i když vypadá na 70). Dostali jsme ochutnat dva špízy z grilu a každý kousek výborného dortíku. Naše lívanečky s džemem, které Šárka upekla k večeři, byly též skvělé. Večer jsme pak při hře kytar, mandolíny a lžic v lahvích od cocacoly dobře pokecali se třemi Němci a jedním Rakušanem. Dali jsme jim ochutnat chilské pisco - namíchali jsme si ho s ananasovým džusem (moc dobré!). Bavili jsme se o tom, co dalšího bysme chtěli na
Tahiti stihnout. Náš původní plán zkusit dojet až na Maopiti - prý krásný zapadlý ostrůvek ztroskotal na tom, že tam letadlo lítá jen 2x týdně a lodní doprava je prý dost nespolehlivá. Záložní varianta "jen" 175km vzdáleného ostrova Huahine nakonec taky vzala za své. Lodě jsou prý zarezervované na týdny dopředu a zpáteční let z Papeete stojí 21000F. Šest dní, které nám tu zbývají, též není moc, kór když bysme si chtěli nechat na návrat z Huahine den dva rezervu před odletem na Nový Zéland. Všichni nás navíc ujišťují, že Moorea je dost krásná a zajímavá na to, abysme tu strávili víc než týden času. Rozhodli jsme se tedy nic "nehrotit".
Za chvilku začalo pršet a my se neměli kam schovat. Běhali jsme po břehu, já se zahříval při (bezúspěšném) loupání kokosového ořechu, pak jsme se před deštěm schovali i do vody - je v ní tepleji než venku na větru. Když už to ale vypadalo, že déšť jen tak nepřejde, sedli jsme na kajak a mazali zpět. Zbytek dne jsme strávili v kempu - když bylo hezky, tak jsme se koupali, když pršelo, tak jsme zalezli pod střechu nebo vařili jídlo: rýže s bešamelovou omáčkou, hráškem a docela dobrým místním pivem Hinano. Co to ale bylo proti tomu, co tu předváděla asi 40 členná tahitská rodinná sešlost: Takové kopce masa, mega tuňák, ohromné mísy salátů, příloh a litry zmrzliny rozmixované s ananasovou šťávou, to byla podívaná. Okolo pobíhaly davy dětí a mezi nimi se plácalo jedno v (ke stolu přivázaném) chodítku. Večer slavili narozeniny Mami - paní co pracuje v kempu: je jí dnes 58 (i když vypadá na 70). Dostali jsme ochutnat dva špízy z grilu a každý kousek výborného dortíku. Naše lívanečky s džemem, které Šárka upekla k večeři, byly též skvělé. Večer jsme pak při hře kytar, mandolíny a lžic v lahvích od cocacoly dobře pokecali se třemi Němci a jedním Rakušanem. Dali jsme jim ochutnat chilské pisco - namíchali jsme si ho s ananasovým džusem (moc dobré!). Bavili jsme se o tom, co dalšího bysme chtěli na 
Tahiti stihnout. Náš původní plán zkusit dojet až na Maopiti - prý krásný zapadlý ostrůvek ztroskotal na tom, že tam letadlo lítá jen 2x týdně a lodní doprava je prý dost nespolehlivá. Záložní varianta "jen" 175km vzdáleného ostrova Huahine nakonec taky vzala za své. Lodě jsou prý zarezervované na týdny dopředu a zpáteční let z Papeete stojí 21000F. Šest dní, které nám tu zbývají, též není moc, kór když bysme si chtěli nechat na návrat z Huahine den dva rezervu před odletem na Nový Zéland. Všichni nás navíc ujišťují, že Moorea je dost krásná a zajímavá na to, abysme tu strávili víc než týden času. Rozhodli jsme se tedy nic "nehrotit".
Žádné komentáře:
Okomentovat