středa 23. prosince 2009

čtvrtek 3.12.2009 - Auckland - Christchurch

Dali jsme rychlou snídani (ani jsme neumyli nádobí, protože netekla voda - to se na hostelu občas stávalo) a utíkali na bus na letiště. Zastavil nám na křižovatce, za což ho vytroubil nervózní taxík. Uvědomili jsme si, že to bylo poprvé, co jsme tu slyšli někoho troubit. To v Jižní Americe se troubilo pořád, tady je ale každý v pohodě. Na letiště jsme dorazili 45 minut před odletem a zjistili, že tu je samoobslužný check-in. Další Zélandská vychytávka. Oskenujete si letenku, naťukáte si místo v letadle (měli jsme ho už rezevované při koupi v agentuře), vyjede vám samolepka, tu si nalepíte na batoh a hodíte ho na pás a on odjede bůhví kam. Poslední vychytávku objevila Šárka na záchodě, kde se i odpadkový koš otevíral na mávnutí ruky. Jsou tu docela pokrokoví. Seděli jsme u únikového východu a několikrát se nás ptali, jestli mluvíme anglicky. Tvrdili jsme že ano, ale když nám pak říkali instrukce co a jak, tak jsme jim stejně nerozumněli. Celý let bylo zataženo, takže největší zážitek bylo bezpečnostní video. Jindy bývá nudné, ale Novozélanďani ho natočili velice vtipně a letušky, stevardi i pilot v něm byli nahatí s uniformou pouze namalovou přímo na tělo.
V Christchurch na nás opět dýchla zima: oblačno, vítr, 15°C. Ještě z letiště jsme zdarma obvolali pár hostelů z reklamní tabule na příletovém terminálu a vybrali hostel Kiwi base camp za 26NZD/os ovšem s odvozem z letiště zdarma, za které bysme jinak zaplatili každý minimálně 7NZD. Jezdí tu "autobus za 5", který má bohužel dolepenou malou cedulku "nyní za 7". Na hostelu jsou hrozně fajn lidi - pracují tu sami baťůžkáři, kteří tu i bydlí a ochotně nám radí. Pro nás je teď nejpodstatnější informace: kde koupit auto. Němec Johanes nám řekl o dvou autobazarech, které zná, a na jeden z nich nás cestou na nákup rovnou zavezl. Za odpoledne jsme prolezli oba bazary, dvě auta jsme si dokonce projeli. Zatím vede Mitsubishi V3000 (rok 92) za 2350ZND, má ale podezřele zamaštěný motor. Zítra prý jde na technickou, tak ještě uvidíme. Výhoda je, že je dost dlouhé, takže bysme v něm mohli pohodlně spát. Šárka pořád pošilhává po obytných dodávkách, kterých je tu poměrně dost. Cenově by se o nějkém dalo uvažovat (začínají na 2500NZD, spousta jich je do 3500NZD), jsou to ale všechno staré herky a jestli by se nám někde po cestě rozsypala, tak bysme byly v pěkné brindě. Večer jsme strávili ve společenské místnosti se sedmičkou dobrého vínka. Šárka psala na telefonu dlouhé emaily, já si po dlouhé době trochu zahrál na kytaru.

1 komentář:

  1. Ahoj Šárko a Davide :)

    Díky za spoustu výborných článků z cesty. Krásně se čtou a výborně se u nich odreaguju od práce. Občas Vás sledují i mí kolegové v práci a moc Vám fandí :-)
    Přeju Vám ať si pěkně užijete vánoce na druhé polokouli a ať Vám všechno dobře vychází i příští rok.
    Kdyby se Vám zastesklo po Rubešce, tak jsem ji dnes objevil na
    http://www.360cities.net/prague-18-gigapixels
    Je to trošku oříšek ji najít, ale je tam :)

    mějte se pěkně, Petr

    OdpovědětVymazat