čtvrtek 19.11.2009 - Tahiti - Moorea

V půl šestý jsme se ještě rozespalí začali sbírat, něco jsme snědli, na záchodě si vyčistili zuby a za hodinku už jsme čekali na bus do centra. První truck (autobus udělaný z nákladáčku) přijel plný, druhý (už normální bus) nás vzal. Jeden chlapík iniciativně řadil lidi na sedačky, nařizoval mi, kam mám dát batoh a kam se mám posunout, aby si mohli další pasažéři sednout. Docela mě tím štval, než si Šárka všimla, že je to asi jeho práce, a že v autobuse za jízdy nesmí nikdo stát. V centru byla v půl sedmý zácpa. Buď proto, že tu všichni opravdu tak brzy vstávají nebo za to mohl policajt, který řídil dopravu na kruhovém objezdu. Samotný ostrov Tahiti prý není zas tak krásný, takže z něj všichni turisti utíkají na menší a útulnější ostrovy Francouzské polynézie. My jsme si na začátek vybrali nejjednodušší variantu - ostrov Moorea kam se lodí dostanete za půl hodinky. Podle rady v infocentru (na ostrovech je prý ještě dráž než na Tahiti) jsme před cestou nakoupili jídla, co jsme pobrali (včetně šestibalené vody) a tak tak stihli loď v 9:15. Než jsme se rozkoukali, tak jsme vystupovali na krásném pobřeží skalnatého ostrova Moorea a za další chvilku seděli v autobusu, který tu na loď čeká a rozváží cestující po celém ostrově. Na opačné straně jsou dva kempy. Kupodivu se nám mnohem víc líbil ten levnější - Moorea Camping. Sice nemá teplou sprchu a tak čistou kuchyň, ale má z ní krásný výhled na moře s pěknou pláží a kokosovou palmou. V ceně je i půjčování mořského kajaku. Ubytovali jsme se v papundeklovém dvoulůžáku který byl jen o trošku dražší než spaní pod stanem. Hned jsme naběhli do vody, která sice není jako kafe, ale i tak je krásně teplá. Z palmy, která se naklání přes mořskou hladinu, spadnul kokos. Hned nás naučili, jak ho oloupat a otevřít, jak zněj nastrouhat dužninu a vyždímat z ní vynikající kokosové mléko. Hned jsem si taky zkusil jeden oloupat a není to zas taková sranda. Kokos se nabodává na kolík zabodnutý v zemi a odtrhává se od něj tlustá šlupka, která ale drží jako přibitá. Chce to zmáknout správnout techniku a taky do toho dát trochu síly (přitom ale dát pozor, aby se nesmekl a místo kokosu jste se sami nenabodli na kůl). Do oloupané, krásně kulaté skořápky se už jen správně klepne a máte kokos na tři půlky. A to je celý. Pak už se jen dlabe, ale není dobré toho jíst moc najednou, protože se po tom moc prdí. Večer jsme se ještě prošli po pláži, která se táhne podél dalších hotýlků a restaurací k třem malým ostrůvkům na severozápadě ostrova. V půl devátý jsme ale padli mrtví do postele, sotva jsme měli sílu si před tím uvařit večeři. Ono je vlastně půl druhé ráno velikonočního času a včera jsme toho opravdu moc nenaspali. Byl to náročný ale krásný a slunečný den.
PS:Moorea je stará sopka s korálovým prstencem, který vytváří okolo celého ostrova lagunu s tyrkysovým mořem a více či méně živými korály. Silnice okolo ostrova je dlouhá 60km. Kráter sopky je na dvou místech přerušený zátokami Opunohu (kde kotvil James Cook a kde se točil film: Vzpoura na lodi Bounty) a Cookovou zátokou (kde Cook nekotvil, ani se tu nic nenatočilo - je to ale prý nejkrásnější zátoka na světě). V kráteru jsou silničky, vesničky a ananasové plantáže obklopené majestátnými skálami tyčící se do výšky až 1297m - jedna připomíná zarostlého bratříčka Fitz Roye, dokonce se zní také často kouří.