neděle 25.4.2010 - Singapur, balík, botanická zahrada

Ráno jsme zabalili 18kg balík na odeslání a vyrazili s tou tíhou na poštu. Nechápeme, jak jsme to mohli celou dobu táhnout na zádech, i když je fakt, že pár věci v Austrálii přibylo. Málem jsem do krabice přibalil ke svým prochozeným pohorkám i Šárčinny Meindly, protože jsem usoudil, že když nebudu mít pořádný boty já, nebude je potřebovat ani Šárka. Na poště nám nejdřív řekli, že je maximální hmotnost 10kg z čehož nás nejdřív omylo, ale postupným zkoušením poštovního systému jsme se dostali až na 15kg. To ale pořád znamenalo 3 kila vyndat. Nakonec jsme si z věcí, se kterými už jsme se rozloučili, nechali jeden spacák, moje utržené sandály a nějaké sešity a knížky. Po důkladném přebalení a zalepení náš balík přesáhl limit o pár desítek gramů, a tak jsme museli s odebíráním pokračovat, až jsme se včetně lepenky a povinného balícího papíru dostali na přijatelných 14.940g za už méně přijatelnou cenu 176SGD. Rozhodli jsme si spravit chuť obědem a dali jsme si něco, co jsme sice neznali, ale líbilo se nám to u pána naproti u stolu. Těžko popsané chutě se během jídla střídaly podle toho, do čeho jsme zrovna kousli. Šárka pak vyrazila po krámkách nedělního přeplněného nákupního komplexu Lucky Plaza zatímco já doháněl resty na blogu. Připadá mi, že je na psaní čím dál tím míň času a chuti, ale nebojte, když jsem to vydržel až do teď, tak už to "doklepu" až do konce. Na odpoledne jsme se zajeli podívat do ohromné singapurské botanické zahrady a na studentské vstupné (které jsme dostali na hostelovou kartu HI) jsme se zašli podívat do zahrady orchidejí. Mají jich tu mraky a všechny jim jako náhodou zrovna krásně kvetou. Pak jsme si všimli, že je mají v maskovaných květináčích, takže ty, co odkvetou, prostě vymění. K tomu množství, které je vystavené, ale musí mít někde schované (ale stejně pečlivě opečovávané) několikanásobně větší množtví těch, které zrovna nekvetou. V oddělení jménem Orchidárium, kde jsou ukázané tak, jak ve skutečnosti rostou zavěšené na stomech (kde je nemají možnost je sřídat), jich opravdu moc nekvetlo. V zahradě slávy, kde jsou orchideje pojmenované podle vážených návštěv zahrady, jsme našli i jednu krásnou fialovou se jménem "Václav Livia Klaus".

Součástí zahrady orchidejí je i pavilon bromélií, kde jsme se dozvěděli, že jednou z nejznámějších bromélii je ananas. Pak jsme se na chvilku natáhli u altánku, ve kterém hrál asi 50tičlenný orchestr mimo jiné Abbu nebo Celine Dion (a její Titanic), a pak už za tmy vyrazili autobusem zpět do centra. Šárka chtěla koupit do rezervy nějaké sušenky a dlouho jsme hledali, než jsme našli klasický supermarket s jídlem, kterých tu opravdu moc není. Já ze zvyku z Austrálie a Zélandu opět zapadl k nějakému stolečku a psal deník, Šárka vyrazila hledat akce. Ty se ale v obchodě, kde se jablka prodávají na kusy (po 1SGD) nebo jedny z nejobyčejnějších (ale našich oblíbených) sušenek scotch fingers stojí 4,5SDG, jen těžko hledají. SMRT nás pak nechtěla pustit domů, protože zbývající kredit 2,8SGD nestačil, přestože naše cesta domů by vyšla jen na něco přes dolar. Museli jsme tedy dobít. Kartu určitě ještě použijeme a zbylý kredit je možné vybrat. Kay nám na zítřek objednala taxíka, vrátila vypravné prádlo (6SGD), zálohu na klíč a popřála šťastnou cestu a příjemné vstávání ve 4:15!
PS: Na Zélandu a v Austrálii jsme si vedli pečlivě výdaje, protože to bylo hrozně jednoduché. Benzín, jídlo podle účtů ze supermarketů, ubytování většinou zdarma, tour většinou žádné a restarace jak by smet. Tady se ale penízky kutálejí sice po menších částkách zato neustále. Tak nevím, jak dlouho nás bude bavit počítat, kolik stála která nudlová polévka nebo ovocný šejk na ulici.
PS: singapurské peníze vyměněné ještě v Austrálii nám samozřejmě nestačily, tak jsem ještě měnil nějaké USD. Směnáren tu bylo několik, všechny měly na chlup stejný kurz a žádná si neúčtovala žádné poplatky navíc.