A jak je to s tou malárii?

Neustále řešíme náš vztah k malárii. Na všech internetových stránkách spadá Kambodža mezi nejnebezpečnější státy - tedy na úroveň Afriky! Všude, kde jsme se ptali místních, malárie není žádný problém. Půlka cestovatelů antimalarika bere, druhá půlka, stejně jako my, spoléhá na repelenty a moskytiéru. Je pravda, že když jsme v Ban Lung prodělali střevní potíže s mírně zvýšenou teplotou, naše první myšlenky byly - proboha, snad to není malárie? Laos spadá jen do druhé nejnebezpečnější skupiny. V lékárnách neustále zjišťuji, jaké mají antimalarika a dnes jsem ve Stung Treng raději koupil Doxycap založený na doxycyklinu, který je pro tuto oblast doporučený a mlsá ho i většina turistů. Naši francouzští sousedé je také užívají a říkali, že jestli je máme, tak zrovna na ostrovech na Mekongu by je být námi začali užívat. Berou se každý den jedna tableta 100mg, začít by se mělo jeden den před a skočit až čtyři týdny po opuštění malarické oblasti. Šárka se jich bojí - přece jen jsou to antibiotika a brát je dva měsíce asi není sranda. Já jsem se ale rozhodl, že s nimi dnes raději začnu a k večeři jsem hned jeden slupnul. Další den jsem ale zase přestal, protože jsme pokecali s jedním barmanem a pekařem Australanem, kteří žijí na Don Detu několik let, antimalarika neberou (pekař dokonce ani nespí pod moskytierou) o malárii nikdy neslyšeli, naopak viděli několik turistů s nepříjemnou reakcí po antimalarikách. Naše další strategie bude tedy mazat se, mazat se, pálit smradlavé spirály proti hmyzu a spát pod moskytiérou. Ptát se lidí, mít v záloze Doxycap jako prevenci do nějaké opravdu nebezpečné oblasti a Lariam jako léčbu v případě propuknutí. K tomu neustále hlídat zadní vrátka pro případný útěk do kvalitní thajské nemocnice. Věděli jste, že nemocnice v Bangkoku patří mezi nejkvalitnější a přitom nejlevnější nemocnice na světě?