tím pádem nemuseli platit vůbec. Potkali jsme Petra - Čecha, který také prodával svoje auto a dnes se na něj usmálo štěstí. Svého Falcona prodal za 2400AUD. Trochu jsme záviděli, ale přáli jsme mu to. Dal si na prodej skoro 14 dni a tohle byli po týdnu první solidní zájemci. Tolik času jsme my neměli. Jo a zná Lucku a Honzu - Austrálie je fakt malá. Taky jsme začali řešit výměnu zbylých dolarů na americké, část i na singapurské, ale ve městě všude chtějí poplatky. Některé směněnárny navíc dolary vůbec nemají. V neposlední řadě jsme řešili ubytování v Singapuru, kam přiletíme ve čvrtek v půl desáté v noci, a bylo těžké najít hostel, který by nebyl předražený, nebyl by daleko od metra, neměl by recepci jen do jedenácti, neměl by podezřele mnoho negativních komentářů a neměl by plno. Jediný takový, který jsme našel byl Hostel Axis, ale nepodařilo se mi zaplatit kartou zálohu. Dva dnešní nejkrásnější zážitky byly oběd od Šárky: knedlík(!) s fazolkovou omáčkou a uzeným a druhý byl balet v opeře. Taky jsme se na to hezky oblékli: já měl outdoorové kalhoty s odpínacími nohavicemi, světlemodré tričko, modrou mikinu ležérně hozenou přes ramena a na nohách sandály, Šárka zářila ve svých modrých šatičkách, červené bolívijské vlněné šále přes ramena a zlatých gumových pantoflích. Naše místa neměla zas tak omezený výhled (čekali jsme, že budeme koukat skrz nějaký sloup) a po přestávce jsme si přelezli na ještě lepší místa. Málem jsme to ale nestihli, protože jsme v opeře trochu zabloudili. Je to neskutečná stavba jak z venku tak i zevnitř. Operní sál je ohromný a 
strašně vysoký. A takové jsou tu nejspíš hned dva. Šárka dnes vlastně byla poprvé v životě na baletu a rovnou v sydneyské Opeře :-) Obtížně jsme si pročítali program, ztráceli se v neznámých slovíčkách a v množství postav. Nic méně jsme děj pochopili a balet si opravdu užili. Po skončení jsme si sedli na lavičku před budovu opery s výhledem na Harbour Bridge a otevřeli si vínko, které jsme propašovali z Camiry. Cestou domů jsme se opět stavili u Harryho na výborný masový koláč se sýrem.PS: Rehutai (majitel hostelu) za nás dnes myl nádobí, protože jsme si dovolili nachat neumytý hrnec ve dřezu a knedlík na prkénku, zatímco jsme slavanostně obědvali. Když jsem vyběhl, že to za 5 minut umejem, že v kuchyni stejně nikdo není, komu by to vadilo, ukázal jen na cedulku: "umyjte po sobě pánve a hrnce ještě před tím, než jdete jíst". Na jednu stranu je v kuchyni fakt čisto a nádobí vždy umyté, ale někdy to prostě nejde stihnout, aniž by jídlo mezitím nevystydlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat