Dnešek byl ve znamení rozkoukávání se v novém asijském prostředí. I když Singapur ještě tak asijský není, navíc jsem tu byl už dvakrát. Je to krásné čisté velkoměsto s širokými ulicemi plnými stromů a promyšlenou sítí metra. Například přestupní stanice mě dostala už před sedmi lety, kdy jsme se tu s Vaškem stavili cestou na Nový Zéland. Při přestupu mezi dvěma trasami totiž nemusíte procházet spletitou přestupní stanicí, právě naopak, jen přejdete perón jako když se v Praze rozhodnete vystoupit z metra a vrátit se o stanici zpět. A to se vám stane asi méně často, než že chcete přestoupit z jedné trasy na jinou. Dvě trasy se jim tu totiž v přestupním místě rozpletou a potkají ve dvou stanicích vždy s opačným směrem křížící se trasy. Když chcete přestoupit na druhou trasu do jednoho směru vystoupíte na první stanici, pokud chcete do druhého směru, dojedete do další stanice. V každém případě pouze přejdete v téže stanici z jedné strany na druhou a jste na jiné trase. Dnes jsme na tuto promakanou městskou síť koupili kartu ez-Link, na které si nabijete kredit. Ten se odečítá podle ujeté vzdálenosti a není to zas tak drahé. My jsme metrem dojeli na Orchard street - nákupní zónu Singapuru. Naše hlavní úkoly jsou: koupit holící strojek (starý rozbitý jsem vyhodil už v Austrálii), zjistit jak nejlevněji poslat domů nepotř;ebné věci, se kterými se tu už nechceme tahat,
koupit letenku někam pryč a případně si tam rovnou zajistit i víza. To nám zabralo půlku dne a bylo to vysilující. V obchodech nemají u ničeho ceny. Počáteční cenu prostě nahodí "podle ksichtu". První pokus o smlouvání holícího strojku začal na 115SGD (1 singapurský dolar =13,50kč), na což já řekl, že dám maximálně 70SGD. Šárka se na mě podívala, jestli jsem se nezbláznil, ale obchodník řekl: "OK, tak jo". Tak to nás dostalo oba. Jaká je tedy skutečná cena? Raději jsme z obchodu utekli, že se nejdřív na internetu podíváme, kolik takové strojky stojí v Čechách. Spojili jsme to rovnou i s okouknutím cen letenek. Ptali jsme se v agentuře, koukali jsme na internet, variant je spousta, ale žádné vyloženě levné. Nápad odletět do Vietnamu, ze kterého bysme se dva měsíce vraceli zpět do Singapuru nám komplikovali víza, které bysme museli zařídit už tady. Nejlevnější letenky byly do Bangkoku, kde ale měli předevčírem bombový útok s jedním mrtvým a několika těžce zraněnými. Další levná letenka byla do Mount Kanabalu na Borneo, to ale bylo trošku mimo náš původní plán. Ostatní letenky po Asii začínaly na 2000kč na jednoho. Takže jsme se nedokázali rozhodnout. Zašli jsme si na oběd do jedné ze spouta pidijídelniček a pak alespoň koupili holící strojek. Tentokrát mnohem lepší, který jsme po opravdu dlouhém smlouvání ukecaly z 150SGD na 125SGD, tedy o sedm stovek levněji, než za kolik by byl v internetových obchodech v Čechách. Až když jsme vylezli zpět na ulici, všimli jsme si, že nemáme vyplněný záručák. Málem jsme v té spleti obchodů nemohli náš krámek najít, ale podařilo se a máme teď od nich krásné kulaté razítko. S balíkem do
Čech to taky nebude taková sranda, jak jsme si představovali. Nejlevnější varianta poslat ho lodí singapurskou poštou zkolaboval na maximální velikosti 1m, takže to vypadá, že budu muset didžiridu přeříznout na dva kusy a doma ho zase slepit. Objevili jsme desítky dalších přepravních firem, ale všechny vozili balíky jen na Filipíny a zpět. Zkoušeli jsme volat na Fedex, ale ty zase mají cenu trošku mimo naše možnosti. Zdrchaný jsme si šli odpočinout procházkou do čínské čtvrti. Hlavní uličky byly obsypané krámky, pouličními prodejci a restauračkami. V jedné levné (kterou bysme čekali ještě levnější) jsme dali večeři. Začalo pršet, ale byli jsme schovaní pod stříškou s rýží a nudlemi a docela drahým pivem. Pěšky jsme pak došli až k řece. Potkávali jsme ty opravdu levné arabské a indické restaruace, ale též mnohem dražší evropsky vyhlížející hospůdky plné evropsky vyhlížejícíh lidí. U řeky nám zase začalo pršet, tak jsme sedli na zem v atriu jednoho luxusního hotelu a koukali na matnou hladinu řeky, po které se proháněly výletní lodičky. Městem osvětlená obloha byla až nepřirozeně bílá. Když přestalo pršet, došli jsme až k soše Merliona a obdivovali tři ohromné vedle sebe stojící mrakodrapy nahoře spojené mostem, který vypadal jako loď. Byla to neskutečná stavba, bohužel ještě nedokončená. Prý bude možné vyjet až nahoru na "loď", kde bude park s nádherným výhledem na celé město. Zastavili jsme se ještě v otevřeném amfiteátru Esplanade Theatre, kde zrovna měli hlučné představení korejští bubeníci. No bylo toho dnes opravdu moc, zítra bude kolotoč pokračovat, protože ještě nemáme vyřešený balík, letenky, víza a vůbec plán, co dál.
koupit letenku někam pryč a případně si tam rovnou zajistit i víza. To nám zabralo půlku dne a bylo to vysilující. V obchodech nemají u ničeho ceny. Počáteční cenu prostě nahodí "podle ksichtu". První pokus o smlouvání holícího strojku začal na 115SGD (1 singapurský dolar =13,50kč), na což já řekl, že dám maximálně 70SGD. Šárka se na mě podívala, jestli jsem se nezbláznil, ale obchodník řekl: "OK, tak jo". Tak to nás dostalo oba. Jaká je tedy skutečná cena? Raději jsme z obchodu utekli, že se nejdřív na internetu podíváme, kolik takové strojky stojí v Čechách. Spojili jsme to rovnou i s okouknutím cen letenek. Ptali jsme se v agentuře, koukali jsme na internet, variant je spousta, ale žádné vyloženě levné. Nápad odletět do Vietnamu, ze kterého bysme se dva měsíce vraceli zpět do Singapuru nám komplikovali víza, které bysme museli zařídit už tady. Nejlevnější letenky byly do Bangkoku, kde ale měli předevčírem bombový útok s jedním mrtvým a několika těžce zraněnými. Další levná letenka byla do Mount Kanabalu na Borneo, to ale bylo trošku mimo náš původní plán. Ostatní letenky po Asii začínaly na 2000kč na jednoho. Takže jsme se nedokázali rozhodnout. Zašli jsme si na oběd do jedné ze spouta pidijídelniček a pak alespoň koupili holící strojek. Tentokrát mnohem lepší, který jsme po opravdu dlouhém smlouvání ukecaly z 150SGD na 125SGD, tedy o sedm stovek levněji, než za kolik by byl v internetových obchodech v Čechách. Až když jsme vylezli zpět na ulici, všimli jsme si, že nemáme vyplněný záručák. Málem jsme v té spleti obchodů nemohli náš krámek najít, ale podařilo se a máme teď od nich krásné kulaté razítko. S balíkem do 
Čech to taky nebude taková sranda, jak jsme si představovali. Nejlevnější varianta poslat ho lodí singapurskou poštou zkolaboval na maximální velikosti 1m, takže to vypadá, že budu muset didžiridu přeříznout na dva kusy a doma ho zase slepit. Objevili jsme desítky dalších přepravních firem, ale všechny vozili balíky jen na Filipíny a zpět. Zkoušeli jsme volat na Fedex, ale ty zase mají cenu trošku mimo naše možnosti. Zdrchaný jsme si šli odpočinout procházkou do čínské čtvrti. Hlavní uličky byly obsypané krámky, pouličními prodejci a restauračkami. V jedné levné (kterou bysme čekali ještě levnější) jsme dali večeři. Začalo pršet, ale byli jsme schovaní pod stříškou s rýží a nudlemi a docela drahým pivem. Pěšky jsme pak došli až k řece. Potkávali jsme ty opravdu levné arabské a indické restaruace, ale též mnohem dražší evropsky vyhlížející hospůdky plné evropsky vyhlížejícíh lidí. U řeky nám zase začalo pršet, tak jsme sedli na zem v atriu jednoho luxusního hotelu a koukali na matnou hladinu řeky, po které se proháněly výletní lodičky. Městem osvětlená obloha byla až nepřirozeně bílá. Když přestalo pršet, došli jsme až k soše Merliona a obdivovali tři ohromné vedle sebe stojící mrakodrapy nahoře spojené mostem, který vypadal jako loď. Byla to neskutečná stavba, bohužel ještě nedokončená. Prý bude možné vyjet až nahoru na "loď", kde bude park s nádherným výhledem na celé město. Zastavili jsme se ještě v otevřeném amfiteátru Esplanade Theatre, kde zrovna měli hlučné představení korejští bubeníci. No bylo toho dnes opravdu moc, zítra bude kolotoč pokračovat, protože ještě nemáme vyřešený balík, letenky, víza a vůbec plán, co dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat