Z Rehutaie se vyklubal docela nerudný dědek. Chodí po hostelu a významě úklízí. Včera to naše nádobí, dnes nám zase s výrazným gestem vyhodil práznou půllitrovou PETku, kterou jsme si v kuchyni nechali na zbytek oleje. Když jsme měli po dlouhé době oběd o dvou chodech (polévku a rajskou s parmezánem a s knedlíkem od včerejška), klepali jsme se strachy, jestli nám zase během jídla nevynadá za neumyté nádobí v kuchyni. Jak slídí po hostelu, tak si neustále zpívá a my tak alespoň poznáme, jestli je daleko, nebo jestli se blíží nebezpečí. Odpoledne jsme vyrazili do centra podívat se za Luckou do kavárny, ve které pracuje. Jak jsme tak šli po Victoria street, všimli jsme si, že nějak ubylo zoufalců s kombíky na prodej. Tak nevíme, buďto se obchody pohnuly (i když letadla z Evropy pořád nelétají) nebo už auta stojí opuštěná na parkovišti na letišti. Obytňáků tu stále parkují desítky a nikdo je po sezóně nechce. Do kavárny jsme dorazili před třetí, kdy měla Lucka končit. Dnes ale musí pracovat až do čtyřech, takže jsme řekli, že se vrátíme později a vyrazili po outdoorových krámech v okolí. Hledali jsme, kde by jsme reklamovali Šárčiny Suunta nebo alespoň řemínek. Posílali nás z krámu do krámu a od čerta k ďáblu, ale pomoct nám nechtěli nebo nedokázali. Jediný opravdu ochotný prodavač byl Ondrej. Narodil se v Austrálii, ale oba rodiče má z Čech, kam se prý jel i párkrát podívat, ale už by se tam nevrátil: "... to víte, to sluníčko a teplo bych už asi neměnil :-)". Hledal řemínek, který by nám asi věnoval zdarma (jinde byli ochotní jen slevit na cenu, za kterou se prodává v Čechách), ale nenašel. Smutně ukázal na zaprášenou vitrínu Suunto, že jim to tam stejně jen tak leží a nikdo to nechce. Zpátky do kavárny jsme přiběhli za deset čtyři. Židle už měli na stole a čistili kávovary, ale čokoládu nám ještě udělali. Zašli jsme si s Luckou sednout na krásné nábřeží do Darling Harbor. Pak nám ukázala krámky se suvenýry, které prodávají levněji než v centru, a tam jsme docela vytuhli. Už za tmy jsme se vrátili zpět na mola městských trajektů a rozloučili jsme se s tím, že se určitě ještě uvidíme buď na Bali, přes které se vrací do Evropy nebo v Poniklé třeba na Silvestra. Lucka pak běžela na bus do Bondi, my si ještě dali vyhlídkou jízdu trajektem na druhou stranu zálivu, pod Harbour Bridge a zpět okolo Opery do Circular Quay, odkud už máme cestu domů na Kings Cross pěkně prochozenou. Šárce už na lodi nebylo moc dobře, měla nějaký kámen v žaludku, tak po návratu hned vytuhla. Přišel mi email, že nám British Airways kvůli omezení v Evropě zrušili zítřejší let do Singapuru. Student Agency nám ale nabídla Qantas, kteří letí jen o 45 minut později. Ještě během noci se nám podařilo rychlou emailovou komunikací potvrdit změnu letu, se kterým ale dorazíme do Singapuru až po desáté a bude to ještě větší drama dostat se včas do hostelu.
PS: V centru Sydney mají okruh jednokolejky, která se kroutí asi pět metrů nad ulicemi. Je zajímavé, jak jí sem dokázali vměstnat, že na ulici vůbec nevadí (jen občas musíte obejít do chodníku zabořený železný sloup). I zastávky jsou mimoúrovňové a vlezete z nich přímo do druhého patra budovy s přilepenou zastávkou.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat