Po snídani jsem uvařil rovnou i oběd, který jsme si snědli po návratu z našeho posledního výletu po Sydney do Botanické zahrady. Rehutai nám milostivě dovolil nechat v kuchyni neumytý hrnec s těstovinami. Botanickou zahradu se stromy obsypanými spícími netopýry jsme jen tak prolítli okolo kaktusů a zahrádky s bylinkami
a na chvilku se rozvalili nedaleko baobabu - stromu s kmenem tvaru lahve na vodu, který prý kolonizátoři používali jako vězení pro aboridžince. Do tohodle by se ale vešlo maximálně malé dítě. Prodavač lístků by se rozpovídal ještě víc o stromech a rostlinách v outbacku, ale my už museli zpátky na hostel rychle dobalit a na minbus na letiště. Balení dnes byla opravdu lahůdka. Vzpomínali jsme, jak se vlastně všechny ty naše krámy do batohů skládají a nemít krabici s didžiridu, ke kterému jsme nacpali i další věci, tak bysme se asi nevešli. Cestou na letiště letiště nám na inzerát na Plechovku zavolal zájemce, sorry, pozdě :-( U odbavení točili reportáž o problémech s lety do Evropy a i s námi udělali rozhovor, jestli se nás to nějak dotklo. Blekotali jsme něco o 45 minutách zpoždění a nenapadlo nás zmínit, jak sopka v Evropě ovlivnila trh s ojetými auty ve Victoria street. Letiště se s námi ještě rozloučilo ochutnávkou rumu Bundaberg, který tu rozdávala vysmátá Češka. Dala nám ochutnat jak "drsnou" tak speciální jemnou verzi. Byli jsme rádi, protože cestou přes rumové městečko Bundaberg jsme ochutnávku nestihli. Přestože jsme měli velkou časovou rezervu, tak čas při psaní pohledů tak rychle utekl, že jsme běželi do letadla až když poněkolikáte volali poslední výzvu k nástupu. Díky
zrušení letu s British Airways jsme letěli největším dopravním letadlem na světě, kterými disponuje Qantas - obřím dvoupatrovým Airbusem A380! Seděli jsme u okénka ve spodním patře vzadu za křídlem v řadě 82. Zevnitř letadlo vypadá podobně jako Jumbo s třemi sedačkami u okének a čtyřmi uprostřed. Navíc tu byly jen schůdky do druhého patra, kam jsem nepozorovaně nakouknul a až při návratu zpět mě odchytli, že tam nesmím. Celkem se do našeho letadla vejde "jen" 450 lidí kvůli nadstardadnímu komfortu cetujících v druhém patře. Celoekonomická A380-ka pojme myslím až 880 cestujících. Díky kameře nahoře ve směrovce jsme mohli vidět letadlo a letištní haly pěkně z nadhledu a hlavně pozorovat start letadla v pohledu dopředu. Když jsme se stočili za sluníčkem na severozápad, nebylo na kameře vidět skoro nic. Zavzpomínali jsme si na outback. Z letadla jsme znovu viděli tu krásu včetně jezera Eyre. Vůbec bylo ve středu Austrálie docela mokro - všude samá jezírka. Koukali jsme, jak je povrch pravidelně rozvrásněný na takové pruhy. Letěli jsme i přes Alice Springs. Byla už docela tma, ale viděli jsme siluetu Macdonnell Range. Uluru už byla celá schovaná ve tmě a bůhví, jestli bysme jí vůbec viděli. Tak jsme opustili jižní polokouli a já nestihl experiment s točením víru, který by tu měl mít opačný směr než na polokouli severní. Stejně tomu moc nevěřím :-) Po příletu do Singapuru jsme měli docela fofr. Trvalo dlouho, než všichni vylezli z našeho dvoupatráku. Batohy i krabice s dižiridu přijeli naštěstí brzy. Poslední metro do
centra odjíždělo už ve 23:16 navíc z jiného terminálu, na který nám těsně před nosem ujel vláček. Když jsme přiběhli do stanice, už poněkolikáté hlásili, ať natupujeme do posledního metra do centra. V kukani u vstupu nikdo nebyl a my nevěděli, kde koupit lístky. Místní nás otevřenou pusou nechápavě pozorovali, když jsme s těžkými batohy a dlouhou krabicí začali přelézat turnikety. Metro jsme ale stihli, jeden přestup na linku do centra taky a při výstupu z metra, kde jsou také turnikety, nahlásili, že jsme lístky ztratili. Přestože měl být hostel hned u metra, tak jsme si pěkně pochodili, než jsme ho našli. I když všichni na ulici byli hrozně milí, nikdo nám podle jména hostelu ani podle adresy nedokázal poradit. Našli jsme ho čistou náhodou a opravdu to bylo od metra kousíček, jenom se na začátku vydat správným směrem. Byla už skoro půlnoc, ale paní Kay nás čekala, skásla nás o dalších 10% (nepochopili jsme za co), ale ubytovala nás dva na čistý čtyřlůžák bez jediného okénka ale s naplno puštěnou klimatizací. Tu jsme hned vypli, dali sprchu a utahaní zalehli ani se nehli.
a na chvilku se rozvalili nedaleko baobabu - stromu s kmenem tvaru lahve na vodu, který prý kolonizátoři používali jako vězení pro aboridžince. Do tohodle by se ale vešlo maximálně malé dítě. Prodavač lístků by se rozpovídal ještě víc o stromech a rostlinách v outbacku, ale my už museli zpátky na hostel rychle dobalit a na minbus na letiště. Balení dnes byla opravdu lahůdka. Vzpomínali jsme, jak se vlastně všechny ty naše krámy do batohů skládají a nemít krabici s didžiridu, ke kterému jsme nacpali i další věci, tak bysme se asi nevešli. Cestou na letiště letiště nám na inzerát na Plechovku zavolal zájemce, sorry, pozdě :-( U odbavení točili reportáž o problémech s lety do Evropy a i s námi udělali rozhovor, jestli se nás to nějak dotklo. Blekotali jsme něco o 45 minutách zpoždění a nenapadlo nás zmínit, jak sopka v Evropě ovlivnila trh s ojetými auty ve Victoria street. Letiště se s námi ještě rozloučilo ochutnávkou rumu Bundaberg, který tu rozdávala vysmátá Češka. Dala nám ochutnat jak "drsnou" tak speciální jemnou verzi. Byli jsme rádi, protože cestou přes rumové městečko Bundaberg jsme ochutnávku nestihli. Přestože jsme měli velkou časovou rezervu, tak čas při psaní pohledů tak rychle utekl, že jsme běželi do letadla až když poněkolikáte volali poslední výzvu k nástupu. Díky 
zrušení letu s British Airways jsme letěli největším dopravním letadlem na světě, kterými disponuje Qantas - obřím dvoupatrovým Airbusem A380! Seděli jsme u okénka ve spodním patře vzadu za křídlem v řadě 82. Zevnitř letadlo vypadá podobně jako Jumbo s třemi sedačkami u okének a čtyřmi uprostřed. Navíc tu byly jen schůdky do druhého patra, kam jsem nepozorovaně nakouknul a až při návratu zpět mě odchytli, že tam nesmím. Celkem se do našeho letadla vejde "jen" 450 lidí kvůli nadstardadnímu komfortu cetujících v druhém patře. Celoekonomická A380-ka pojme myslím až 880 cestujících. Díky kameře nahoře ve směrovce jsme mohli vidět letadlo a letištní haly pěkně z nadhledu a hlavně pozorovat start letadla v pohledu dopředu. Když jsme se stočili za sluníčkem na severozápad, nebylo na kameře vidět skoro nic. Zavzpomínali jsme si na outback. Z letadla jsme znovu viděli tu krásu včetně jezera Eyre. Vůbec bylo ve středu Austrálie docela mokro - všude samá jezírka. Koukali jsme, jak je povrch pravidelně rozvrásněný na takové pruhy. Letěli jsme i přes Alice Springs. Byla už docela tma, ale viděli jsme siluetu Macdonnell Range. Uluru už byla celá schovaná ve tmě a bůhví, jestli bysme jí vůbec viděli. Tak jsme opustili jižní polokouli a já nestihl experiment s točením víru, který by tu měl mít opačný směr než na polokouli severní. Stejně tomu moc nevěřím :-) Po příletu do Singapuru jsme měli docela fofr. Trvalo dlouho, než všichni vylezli z našeho dvoupatráku. Batohy i krabice s dižiridu přijeli naštěstí brzy. Poslední metro do 
centra odjíždělo už ve 23:16 navíc z jiného terminálu, na který nám těsně před nosem ujel vláček. Když jsme přiběhli do stanice, už poněkolikáté hlásili, ať natupujeme do posledního metra do centra. V kukani u vstupu nikdo nebyl a my nevěděli, kde koupit lístky. Místní nás otevřenou pusou nechápavě pozorovali, když jsme s těžkými batohy a dlouhou krabicí začali přelézat turnikety. Metro jsme ale stihli, jeden přestup na linku do centra taky a při výstupu z metra, kde jsou také turnikety, nahlásili, že jsme lístky ztratili. Přestože měl být hostel hned u metra, tak jsme si pěkně pochodili, než jsme ho našli. I když všichni na ulici byli hrozně milí, nikdo nám podle jména hostelu ani podle adresy nedokázal poradit. Našli jsme ho čistou náhodou a opravdu to bylo od metra kousíček, jenom se na začátku vydat správným směrem. Byla už skoro půlnoc, ale paní Kay nás čekala, skásla nás o dalších 10% (nepochopili jsme za co), ale ubytovala nás dva na čistý čtyřlůžák bez jediného okénka ale s naplno puštěnou klimatizací. Tu jsme hned vypli, dali sprchu a utahaní zalehli ani se nehli.
Žádné komentáře:
Okomentovat