Ráno byl docela velký odliv, bezvětří, hladina byla jako zrcadlo. Šel jsem si trochu zašnorchlovat ke kamenům vpravo na pláži a bylo to docela dobrý. Vidět bylo o trochu víc, i nějaké korály jsem našel a hlavně jsem dlouho a z velké blízkosti pozoroval kraby, jak ožírají rozlámané mořské ježky, vlásenkama v tlamě filtrují vodu nebo jak se umí rychle zahrabat do písku. Na snídani jsme zašli do jiného resortu a dali si výborné palačinky s ohromným množstvím ovoce a nutelou. Byly skoro tak dobré jako ty, co jsem dělal na Zélandu a v Austrálii. Odpoledne jsme vyrazili podél modré trubky někam dozadu za resorty, obešli jsme asi pětinu ostrova, prošli kolem nějaké rybářské chatrče s početnou rodinou a hromadou vyhozených PET lahví a pak teprve objevili dvě studny a nějaký bambus. Plot nikde, ale zdálo se, že cesta opravdu pokračuje někam nahoru. Bylo hrozný vedro, lezli po nás kousací mravenci, proplétali jsme se
mezi liánami na kterých občas lezly hnusné velké housenky. Cesta se pořád větvila, ztrácela a my přemýšleli, kdy už to vzdáme a vrátíme se dolů. Vylezli jsme až nahoru na vrchol, ale žádné rozhledy se stejně nekonaly. Nebyl tu žárný bunkr jen husté stromy a keře. Chvilku jsme nahoře bloudili a hledali, jestli se nedostaneme ještě výš, ale marně. Nakonec jsme byli rádi, že jsme vůbec našli cestu zpět - celí špinaví, zpocení, poškrábaní a pokousaní, ale šťastní, že to máme za sebou. Cestou přes resorty se s námi dal do řeči jiný vesničan, který viděl, jak podle GPSky ukazuju, na který kopec jsme vylezli. Anglicky neuměl opět ani slovo, ale ukázal nám, že cesta nahoru začíná hned od našich resortů a ne až od rybářské chatrče. Tak jestli to někdy někdo zkusíte, napište mi do komentáře, jestli jste cestu našli a kudy vede. Zničení jsme hned naskákali do moře a rozvalili se do hamaků na verandě našeho domečku. Znovu se začaly ozývat zvuky od našeho ptáka ve střeše a my z hrůzou zjistili, že to není pták, ale
nějaká oranžově flekatá velká ještěrka - možná nějaký přerostlý mlok. Šárka s ním odmítala spát v jedné místnosti, ale zdál se docela pomalý a neškodný, tak to asi budem muset tu poslední noc vydržet. Na romantický západ slunce a kraby k večeři jsme zašli do naší restaurace. Vylovili nám je z koše (ještě jsme je chudáky viděli naposledy živé) a přinesli napůl rozlomené s výbornou pikantní zálivkou s kampotským pepřem. Byla už docela tma a my si říkali, že je to vlasně dobře, že pořádně nevidíme na to, co jíme. Byla to piplačka, ale kupodivu se nám dařilo sát masíčko z klepet (bacha na ostny), nožiček a tělíček a byla to opravdová lahůdka! Večer jsem ještě obešel pláž, jestli neseženu někoho, kdo by s náma zítra jel lodí zpět na pevninu abysme trochu rozdělili náklady, ale z dálky se hnala bouřka, všude bylo mrtvo, začínalo pršet, tak jsem se vrátil pod střechu k našemu uřvanému mlokovi.
Ráno byl docela velký odliv, bezvětří, hladina byla jako zrcadlo. Šel jsem si trochu zašnorchlovat ke kamenům vpravo na pláži a bylo to docela dobrý. Vidět bylo o trochu víc, i nějaké korály jsem našel a hlavně jsem dlouho a z velké blízkosti pozoroval kraby, jak ožírají rozlámané mořské ježky, vlásenkama v tlamě filtrují vodu nebo jak se umí rychle zahrabat do písku. Na snídani jsme zašli do jiného resortu a dali si výborné palačinky s ohromným množstvím ovoce a nutelou. Byly skoro tak dobré jako ty, co jsem dělal na Zélandu a v Austrálii. Odpoledne jsme vyrazili podél modré trubky někam dozadu za resorty, obešli jsme asi pětinu ostrova, prošli kolem nějaké rybářské chatrče s početnou rodinou a hromadou vyhozených PET lahví a pak teprve objevili dvě studny a nějaký bambus. Plot nikde, ale zdálo se, že cesta opravdu pokračuje někam nahoru. Bylo hrozný vedro, lezli po nás kousací mravenci, proplétali jsme se 
mezi liánami na kterých občas lezly hnusné velké housenky. Cesta se pořád větvila, ztrácela a my přemýšleli, kdy už to vzdáme a vrátíme se dolů. Vylezli jsme až nahoru na vrchol, ale žádné rozhledy se stejně nekonaly. Nebyl tu žárný bunkr jen husté stromy a keře. Chvilku jsme nahoře bloudili a hledali, jestli se nedostaneme ještě výš, ale marně. Nakonec jsme byli rádi, že jsme vůbec našli cestu zpět - celí špinaví, zpocení, poškrábaní a pokousaní, ale šťastní, že to máme za sebou. Cestou přes resorty se s námi dal do řeči jiný vesničan, který viděl, jak podle GPSky ukazuju, na který kopec jsme vylezli. Anglicky neuměl opět ani slovo, ale ukázal nám, že cesta nahoru začíná hned od našich resortů a ne až od rybářské chatrče. Tak jestli to někdy někdo zkusíte, napište mi do komentáře, jestli jste cestu našli a kudy vede. Zničení jsme hned naskákali do moře a rozvalili se do hamaků na verandě našeho domečku. Znovu se začaly ozývat zvuky od našeho ptáka ve střeše a my z hrůzou zjistili, že to není pták, ale 
nějaká oranžově flekatá velká ještěrka - možná nějaký přerostlý mlok. Šárka s ním odmítala spát v jedné místnosti, ale zdál se docela pomalý a neškodný, tak to asi budem muset tu poslední noc vydržet. Na romantický západ slunce a kraby k večeři jsme zašli do naší restaurace. Vylovili nám je z koše (ještě jsme je chudáky viděli naposledy živé) a přinesli napůl rozlomené s výbornou pikantní zálivkou s kampotským pepřem. Byla už docela tma a my si říkali, že je to vlasně dobře, že pořádně nevidíme na to, co jíme. Byla to piplačka, ale kupodivu se nám dařilo sát masíčko z klepet (bacha na ostny), nožiček a tělíček a byla to opravdová lahůdka! Večer jsem ještě obešel pláž, jestli neseženu někoho, kdo by s náma zítra jel lodí zpět na pevninu abysme trochu rozdělili náklady, ale z dálky se hnala bouřka, všude bylo mrtvo, začínalo pršet, tak jsem se vrátil pod střechu k našemu uřvanému mlokovi.
Žádné komentáře:
Okomentovat