Ráno jsem se vzbudil nějak brzy a v půl sedmé už jsem seděl na terase a psal deník. Šárka mezitím nakoupila a přinesla snídani, dokonce na recepci vyžebrala i horkou vodu na čaj. V nějakém deníku na internetu jsme četli, že je velice praktické mít na tyto účely topnou spirálu, zrovna dneska by se nám moc hodila. Půjčili jsme si kola a ještě na chvilku vyrazili do města.
Už jsem se skoro rozjížděl, když na mě zavolali, ať si vemu jiné kolo, že je lepší, protože má brzy :-) Kola z hostelu jsou stašný herky, ale jsou velice praktický - jen bacha na rozpálená sedla. Člověk má ze začátku pocit, že sedí na papiňáku. Přestože je to z guesthouse na autobusák necelých 100m, čekal na nás tuktuk. Nám ale balení trvalo déle, než jsme plánovali, tak jsme ho poslali pryč, že těch pár kroků zvládneme pěšky. I když by mě zajímalo, kolik by si za to popovezení řekl. Řidič autobusu do Phnom Penhu byl ještě větší závodník. Řev motoru přehlušovala jen na plno puštěná khmérská muzika, která Šárku tak moc štavala, že na první zastáce běžela za řidičem, ať to proboha ztlumí. Vzpomněli jsme si na reklamu ve včerejší fajn restauraci, že nabízí autobus "západního stylu", což znamená: žádná hlasitá khmérská muzika, žádné troubení a žádné zběsilé předjíždění. Na jídelní zastávce jsme zase pokecali s holkama, které tu prodávají oloupané ananasy a manga a udělali jsme s nimi směnný obchod. Za půlku oloupaného ananasu dostaly 500riel (asi 2,5kč) +zbytek našich špaget, které máme ještě z Austrálie a pořád je s sebou zbytečně vozíme.
Kupodivu vůbec nevěděli, co to je, přitom jsem měl pocit, že jejich nudle jsou úplně to samé. Přitočila se k nám nějaká babka, která jednu špagetu ochutnala a pak nechápavě plivala rozkousané syrové drobky. Vysvětlovali jsme, že se to musí deset minut vařit a snad to pochopili. I tak jsme po chvilce na autobusáku viděli pobíhat spoustu dětí s jednou z půlky okousanou špagetou. V Phnom Penh jsme nejdřív zkuslili Royal Guesthouse, ale moc nás nenadchnul, navíc pokoj s vrzajícím větrákem stál 10USD, tak jsme se nechali zavézt k Okay Guesthouse a tam se za 8USD spokojili s pidipokojíčkem se sprchou. Večeři jsme dali přímo v hotelové restauraci: kuřecí plátek s bramorovou kaší, vše s pepřem - příjemná změna. Potkali jsme tu Fionu alias "Jake" - barmanku z Rabbit Islandu, která nám říkala, že nás viděla i v Kampotu. Víza má jen do středy a tak sháněla noční bus do Siem Reap, kam my také zítra vyrazíme. Já jsem byl zhypnotizován filmem, který tu běžel na televizi. Šárka se chtěla ještě projít do města, ale mě už se fakt nechtělo, tak se slovy: "s tebou nic není", vyrazila na pokoj. Já dokoukal film až do konce: Leonardo di Caprio byl špeh u padouchů, kterým velel Jack Nickolson. Ten měl zase informátora u policajtů nebo tak něco. Na konci se všichni navzájem postříleli.
Už jsem se skoro rozjížděl, když na mě zavolali, ať si vemu jiné kolo, že je lepší, protože má brzy :-) Kola z hostelu jsou stašný herky, ale jsou velice praktický - jen bacha na rozpálená sedla. Člověk má ze začátku pocit, že sedí na papiňáku. Přestože je to z guesthouse na autobusák necelých 100m, čekal na nás tuktuk. Nám ale balení trvalo déle, než jsme plánovali, tak jsme ho poslali pryč, že těch pár kroků zvládneme pěšky. I když by mě zajímalo, kolik by si za to popovezení řekl. Řidič autobusu do Phnom Penhu byl ještě větší závodník. Řev motoru přehlušovala jen na plno puštěná khmérská muzika, která Šárku tak moc štavala, že na první zastáce běžela za řidičem, ať to proboha ztlumí. Vzpomněli jsme si na reklamu ve včerejší fajn restauraci, že nabízí autobus "západního stylu", což znamená: žádná hlasitá khmérská muzika, žádné troubení a žádné zběsilé předjíždění. Na jídelní zastávce jsme zase pokecali s holkama, které tu prodávají oloupané ananasy a manga a udělali jsme s nimi směnný obchod. Za půlku oloupaného ananasu dostaly 500riel (asi 2,5kč) +zbytek našich špaget, které máme ještě z Austrálie a pořád je s sebou zbytečně vozíme. 
Kupodivu vůbec nevěděli, co to je, přitom jsem měl pocit, že jejich nudle jsou úplně to samé. Přitočila se k nám nějaká babka, která jednu špagetu ochutnala a pak nechápavě plivala rozkousané syrové drobky. Vysvětlovali jsme, že se to musí deset minut vařit a snad to pochopili. I tak jsme po chvilce na autobusáku viděli pobíhat spoustu dětí s jednou z půlky okousanou špagetou. V Phnom Penh jsme nejdřív zkuslili Royal Guesthouse, ale moc nás nenadchnul, navíc pokoj s vrzajícím větrákem stál 10USD, tak jsme se nechali zavézt k Okay Guesthouse a tam se za 8USD spokojili s pidipokojíčkem se sprchou. Večeři jsme dali přímo v hotelové restauraci: kuřecí plátek s bramorovou kaší, vše s pepřem - příjemná změna. Potkali jsme tu Fionu alias "Jake" - barmanku z Rabbit Islandu, která nám říkala, že nás viděla i v Kampotu. Víza má jen do středy a tak sháněla noční bus do Siem Reap, kam my také zítra vyrazíme. Já jsem byl zhypnotizován filmem, který tu běžel na televizi. Šárka se chtěla ještě projít do města, ale mě už se fakt nechtělo, tak se slovy: "s tebou nic není", vyrazila na pokoj. Já dokoukal film až do konce: Leonardo di Caprio byl špeh u padouchů, kterým velel Jack Nickolson. Ten měl zase informátora u policajtů nebo tak něco. Na konci se všichni navzájem postříleli.
Ahoj cestovatelé.
OdpovědětVymazatPo delší odmlce Vás zdravíme z Poniklé. Ve včerejším příspěvku píšete o velkém vedru a nám tady zatím napadl za barákem (na hřebenech) nový sníh. Venku je přes den 7 stupňů a v noci se teplota blíží k nule. Dnes hlásili, že na Sněžce je celý den pod nulou. Mohli byste nám trochu toho vedra sem do Krkonoš poslat.
Každý den nedočkavě hltáme vaše nové příspěvky. Davidovi musím za všechny čtenáře (a že je jich velmi mnoho) moc poděkovat, neboť si dovedu představit, jaké musí vynaložit úsilí při každodenním pokračování. Navíc vidíme jak postupně vyrovnává deníkový skluz.
Užívejte si dalšího cestování a buďte na sebe opatrní. Zdravíme Vás z Poniklé a z Kruhu.
Neco za neco... trochu snehu za trochu vedra bereme. Poslete snih, vedro posleme obratem :-) Sedime zrovna v internetcafe, kde jediny vetrak fouka na internetovy server, protoze pry jinak internet nefunguje... a to, ze my tu potime krev nikoho nezajima :-) Jinak dekuju za podporu pri psani deniku, dneska mi pomohla Sarka a skoro cely prispevek napsala ona ... tema totiz bylo z jeji branze - to se ale doctete asi az v utery, kdy clanek vyjde. Musime ted psat hodne do zasoby, protoze se chystame do Laosu a tam to asi s internetem nebude tak slavny... Dekujeme za ohlasy, piseme, piseme, vy ctete a ctete!
OdpovědětVymazatAhoj tati,
OdpovědětVymazatJo jo teplo si tu uzivame dosytosti, aspon budeme pripraveni na leto v Cechach. Na pokoji mame pres noc 33C a to je jak v pekle, ale uz si na to zaciname zvykat a neprijde nam to tak hrozne jako na zacatku. Ale jako mistni, kteri jsou v ponozkach, mikinach a holky maji obcas rukavice tu nikdy chodit nebudeme, to fakt ne. Pry se tak chrani pred slunickem. Nejvtipnejsi je, ze se vsichni v hotelech chlubi tim, ze maji teplou sprchu, ale to je na padnuti. Je jen jeden kohoutek a nejde pustit voda studena. Az ted konecne mame spruchu studenou, tak si ji uzivame.
Tak zatim ahoj a zdravim vsechny do Ponikle.
Sarka.