Ráno nám Arab z vedlejšího krámku nabídl, že Plechovku za 1000AUD koupí. Šárce pořád hlodalo, jestli bysme neměli ještě objet nějaké bazary, tak jsme si řekli, že se poptáme alespoň ve dvou, které na Kings Cross známe. Byl by to jen kousek, kdybysme ovšem věděli kudy. Do Bourke street, ve které je první bazar, jsme vjeli ze špatného směru a najednou jsme se
ocitli v tunelu někam na East District. Na prvním sjezdu jsme z tunelu utekli, vraceli se zpět, ale málem jsme zase vjeli na Harbour Bridge na sever. V mapě jsme nemohli najít, kudy se do Bourke st dostat, a když jsme nějakou kličku vymysleli, vypadalo to nakonec ve skutečnosti úplně jinak. Já byl na nervy, ještě to v tom zmatku s Plechovkou někam ťuknem a hned bude vyděláno. Ani v jednom barazu žádná auta nevykupovali, protože prostě měli plno. Jediné, co nám mohli nabídnout byl placený inzerát na jejich stránkách a na to jim prdíme. Když jsme se vrátili do Victoria street, zažertoval Arab, že teď už cena klesla na 800, ale nakonec Plechovku (včetně elektrické ledničky, plynového vařiče a kanistru) za 1000AUD koupil. Dostali jsme k tomu i horkou čokoládu zdarma. Pak ještě jednou situace přiostřila, když nechtěl vyplnit a podepsat převáděcí protokol (ať prý podepíšeme jen my, on že to pak dovyplní), ale nedali jsme se. Tak a je to. Zbyl nám jen bordel v pokoji (straší tam teď matračka, hadice na sprchu, kanistr s olejem, polštáře, peřina, nádobí, mapy a průvodci). Máme z toho smíšené pocity, ale máme to z krku a můžem si teď bezstarostně užívat Sydney.
Zašli jsme se hned podívat do Galerie Nového Jižního Walesu, na Harbour Bridge a hlavně na Operu. A byla to krása. Poptali jsme se na nějaké zlevněné vstupenky a hodná paní pokladní nám doporučila zítřejší balet Silver rose na místa s omezeným výhledem za 31AUD. Vybrala nám místa s "nejlepším výhledem" a ujistila, že nejsou žádné omezení na oblečení. To pro nás bylo důležité, šaty a obleky jsme si na cestu totiž zapomněli přibalit. Před dvěma lety prý byla paní pokladní v Českém Krumlově, tak jsme s ní pokecali o otočném hledišti. Cestou domů jsme se stavili ve vyhlášeném kiosku Harrys Pies and Peas, který tu stojí už od roku 1945, na masovém koláči s kopečkem bamborové a hrachové kaše s hnědou omáčkou. No vida, jak může být v Sydney krásně :-) Teď už vůbec nelitujeme, že jsme střelili Plechovku takhle pod cenou.
ocitli v tunelu někam na East District. Na prvním sjezdu jsme z tunelu utekli, vraceli se zpět, ale málem jsme zase vjeli na Harbour Bridge na sever. V mapě jsme nemohli najít, kudy se do Bourke st dostat, a když jsme nějakou kličku vymysleli, vypadalo to nakonec ve skutečnosti úplně jinak. Já byl na nervy, ještě to v tom zmatku s Plechovkou někam ťuknem a hned bude vyděláno. Ani v jednom barazu žádná auta nevykupovali, protože prostě měli plno. Jediné, co nám mohli nabídnout byl placený inzerát na jejich stránkách a na to jim prdíme. Když jsme se vrátili do Victoria street, zažertoval Arab, že teď už cena klesla na 800, ale nakonec Plechovku (včetně elektrické ledničky, plynového vařiče a kanistru) za 1000AUD koupil. Dostali jsme k tomu i horkou čokoládu zdarma. Pak ještě jednou situace přiostřila, když nechtěl vyplnit a podepsat převáděcí protokol (ať prý podepíšeme jen my, on že to pak dovyplní), ale nedali jsme se. Tak a je to. Zbyl nám jen bordel v pokoji (straší tam teď matračka, hadice na sprchu, kanistr s olejem, polštáře, peřina, nádobí, mapy a průvodci). Máme z toho smíšené pocity, ale máme to z krku a můžem si teď bezstarostně užívat Sydney. 
Zašli jsme se hned podívat do Galerie Nového Jižního Walesu, na Harbour Bridge a hlavně na Operu. A byla to krása. Poptali jsme se na nějaké zlevněné vstupenky a hodná paní pokladní nám doporučila zítřejší balet Silver rose na místa s omezeným výhledem za 31AUD. Vybrala nám místa s "nejlepším výhledem" a ujistila, že nejsou žádné omezení na oblečení. To pro nás bylo důležité, šaty a obleky jsme si na cestu totiž zapomněli přibalit. Před dvěma lety prý byla paní pokladní v Českém Krumlově, tak jsme s ní pokecali o otočném hledišti. Cestou domů jsme se stavili ve vyhlášeném kiosku Harrys Pies and Peas, který tu stojí už od roku 1945, na masovém koláči s kopečkem bamborové a hrachové kaše s hnědou omáčkou. No vida, jak může být v Sydney krásně :-) Teď už vůbec nelitujeme, že jsme střelili Plechovku takhle pod cenou.
Žádné komentáře:
Okomentovat