V noci přišla hrozná průtrž a ráno bylo zataženo. Mělo to ale výhodu, že byla trochu snesitelnější teplota. Přes hodinku jsme strávili na internetu - nepřestanu opěvovat bluetooth klávesnici k telefonu, protože ty u počítačů jsou fakt hrozně špatný a asi bych z nich brzy vyrostl. Před polednem jsme na ulici sehnali chlápka s motorkou, který nás odvezl asi 15km za Kratie na vyhlídku na sladkovodní delfíny - ohrožený druh,
který jim tu přežívá na pár místech v Mekongu. Nevěřte naháněčům především těm, co mluví plynně anglicky - nabízeli nám 3x dražší dopravu a lhali, že nic levnějšího nenajdeme! Jízda na mopedu ve třech byla kupodivu v pohodě. Řidič jel opatrně, navíc jsem ho mohl krásně kontrolovat, protože jsem přes něj a Šárku měl krásný výhled na silnici před námi. Dovezl nás až k pokladně, kde jsme zjistili, že jsou delfíni opravdu pekelně předražení: 9USD za osobu, když jsme na lodi jen dva, nebo 7, kdybysme byli alespoň tři. Navíc nás ani nechtěli pustit ke břehu. V návštěvní knize jsme zahlédli Kanaďana se Švýcarkou, ty jsme tedy propásli. Čekali jsme přes hodinu, jestli ještě někdo nepřijede, ale marně. Rozhodli jsme se tedy zaplatit, jeden z flákajících se chlápků nás vzal na loď, bez motoru s námi dopádloval asi 50m od břehu, zapálil si cigáro a čekali jsme. Okolo frkali delfíni, vykukovali ploutvičky, občas ukázali i tupou tlamu - o moc lepší výhled než ze břehu to ale nebyl. Já jsem si zkusil trochu zaveslovat s loďkou po Mekongu asi způsobem, jakým řídí gondoly v Benátkách - jedním dlouhým ouzkým veslem. Byla to docela sranda a když už mě to přestalo bavit, nastartovali jsme motor a dojeli na koupání na jeden písečný ostrůvek. Nevěděli jsme, jestli ve vodě nežijou nějací cizopasníci či jiné nebezpečné potvory,
ale bylo takové vedro, že jsme se alespoň trochu smočili a opatrně si zaplavali s hlavou nad hladinou. Mekong nás ale překvapil jak je teplý a neskutečně čistý. Když jsme se po hodině vrátili, dorazili nějaké dvě holky a taky váhali, jestli to za ty peníze stojí. Asi ano, ale my už jsme viděli skákající delfíny v Sea World, sami jsme si je krmili v Tin Can Bay, tak to pro nás asi nebyl tak silný zážitek. Navíc jsme z lodi viděli, že kdybysme došli po silnici asi 200m dál, tak bysme se k vodě dostali zdarma a s dalekohledem ze břehu si užili stejnou podívanou jako jsme měli z loďky. Cestou zpět jsme se ještě stavili na kopci na malý klášter Samlok, výhled přes stromy ale nebyl skoro žádný. Už cestou k delfínům jsme zahlédli babky u silnice prodávat nějaké plněné bambusové tyčky, tak jsme cestou zpět poklepali našemu řidičovi na rameno, ať nám zastaví, že to okoukneme. Bambusy byly plněné rýží a fazolemi, k tomu prodávali asi uzené rybí kousky (nevíme přesně, ale byly moc dobré) balené v banánovém listí, které vypadaly jako malé dárečky pod stromeček. Když jsme se vrátili, 2x jsme obešli trh a koupili si dvě klobásky na grilu a bagetu, sedli si na lavičku na nábřeží, hodili nohy na zídku (jako všichni místňáci okolo) a dali si svačinku.
Na hotel jsme přišli pěkně spocení a smradlaví - samozřejmě jako na potvoru vypnuli proud, takže bylo hned vedro na padnutí a voda taky přestala téct. Utekli jsme tedy hned zase ven koupit lístky na zítřejší autobus, vyměnit ještě nějaké peníze. Potřebovali jsme i nový repelent, tak jsme se stavili v lékarně v garáži se zaparkovaným autem obestavěným regály s léky. Cetou zpět jsme si chtěli koupit shake a ukázali na jedno neznáme ovoce ve vitrínce. Holka se začala hrozně smát, povolávala něco na ostatní, něco na nás khmérsky žvatlala, ale proč nám z něj shake neudělá vysvětlit nedokázala. Až její mámu, která po chvilce přišla, napadlo vytáhnout ovoce z vitrínky a ukázat nám nechápavcům, že je jen plastová atrapa. S tímhle tu neustále bojujeme. Nějak jim nedochází, že jim nebudeme rozumnět, ani když budou mluvit pomalu a zřetelně, že musí zapojit ruce a nohy, ukazovat a hlavně se snažit a ne se tvářit kysele nebo se jen smát těm tupcům co jezdí po světě. Večer jsme strávili v naší restauraci a pokecali s partou belgičanů: Banbkok je prý docela v pohodě, když se člověk do něčeho nepřimotá, minibusy - dodávky co jezdí do odlehlejších míst Kambodži prý v pohodě moc nejsou. Vždycky jsou naložený až po střechu, lidi jsou namačkaní a řidiči naprostí blázni. Jsme rádi, že zítra pojedeme "normálním autobusem".
který jim tu přežívá na pár místech v Mekongu. Nevěřte naháněčům především těm, co mluví plynně anglicky - nabízeli nám 3x dražší dopravu a lhali, že nic levnějšího nenajdeme! Jízda na mopedu ve třech byla kupodivu v pohodě. Řidič jel opatrně, navíc jsem ho mohl krásně kontrolovat, protože jsem přes něj a Šárku měl krásný výhled na silnici před námi. Dovezl nás až k pokladně, kde jsme zjistili, že jsou delfíni opravdu pekelně předražení: 9USD za osobu, když jsme na lodi jen dva, nebo 7, kdybysme byli alespoň tři. Navíc nás ani nechtěli pustit ke břehu. V návštěvní knize jsme zahlédli Kanaďana se Švýcarkou, ty jsme tedy propásli. Čekali jsme přes hodinu, jestli ještě někdo nepřijede, ale marně. Rozhodli jsme se tedy zaplatit, jeden z flákajících se chlápků nás vzal na loď, bez motoru s námi dopádloval asi 50m od břehu, zapálil si cigáro a čekali jsme. Okolo frkali delfíni, vykukovali ploutvičky, občas ukázali i tupou tlamu - o moc lepší výhled než ze břehu to ale nebyl. Já jsem si zkusil trochu zaveslovat s loďkou po Mekongu asi způsobem, jakým řídí gondoly v Benátkách - jedním dlouhým ouzkým veslem. Byla to docela sranda a když už mě to přestalo bavit, nastartovali jsme motor a dojeli na koupání na jeden písečný ostrůvek. Nevěděli jsme, jestli ve vodě nežijou nějací cizopasníci či jiné nebezpečné potvory, 
ale bylo takové vedro, že jsme se alespoň trochu smočili a opatrně si zaplavali s hlavou nad hladinou. Mekong nás ale překvapil jak je teplý a neskutečně čistý. Když jsme se po hodině vrátili, dorazili nějaké dvě holky a taky váhali, jestli to za ty peníze stojí. Asi ano, ale my už jsme viděli skákající delfíny v Sea World, sami jsme si je krmili v Tin Can Bay, tak to pro nás asi nebyl tak silný zážitek. Navíc jsme z lodi viděli, že kdybysme došli po silnici asi 200m dál, tak bysme se k vodě dostali zdarma a s dalekohledem ze břehu si užili stejnou podívanou jako jsme měli z loďky. Cestou zpět jsme se ještě stavili na kopci na malý klášter Samlok, výhled přes stromy ale nebyl skoro žádný. Už cestou k delfínům jsme zahlédli babky u silnice prodávat nějaké plněné bambusové tyčky, tak jsme cestou zpět poklepali našemu řidičovi na rameno, ať nám zastaví, že to okoukneme. Bambusy byly plněné rýží a fazolemi, k tomu prodávali asi uzené rybí kousky (nevíme přesně, ale byly moc dobré) balené v banánovém listí, které vypadaly jako malé dárečky pod stromeček. Když jsme se vrátili, 2x jsme obešli trh a koupili si dvě klobásky na grilu a bagetu, sedli si na lavičku na nábřeží, hodili nohy na zídku (jako všichni místňáci okolo) a dali si svačinku. 
Na hotel jsme přišli pěkně spocení a smradlaví - samozřejmě jako na potvoru vypnuli proud, takže bylo hned vedro na padnutí a voda taky přestala téct. Utekli jsme tedy hned zase ven koupit lístky na zítřejší autobus, vyměnit ještě nějaké peníze. Potřebovali jsme i nový repelent, tak jsme se stavili v lékarně v garáži se zaparkovaným autem obestavěným regály s léky. Cetou zpět jsme si chtěli koupit shake a ukázali na jedno neznáme ovoce ve vitrínce. Holka se začala hrozně smát, povolávala něco na ostatní, něco na nás khmérsky žvatlala, ale proč nám z něj shake neudělá vysvětlit nedokázala. Až její mámu, která po chvilce přišla, napadlo vytáhnout ovoce z vitrínky a ukázat nám nechápavcům, že je jen plastová atrapa. S tímhle tu neustále bojujeme. Nějak jim nedochází, že jim nebudeme rozumnět, ani když budou mluvit pomalu a zřetelně, že musí zapojit ruce a nohy, ukazovat a hlavně se snažit a ne se tvářit kysele nebo se jen smát těm tupcům co jezdí po světě. Večer jsme strávili v naší restauraci a pokecali s partou belgičanů: Banbkok je prý docela v pohodě, když se člověk do něčeho nepřimotá, minibusy - dodávky co jezdí do odlehlejších míst Kambodži prý v pohodě moc nejsou. Vždycky jsou naložený až po střechu, lidi jsou namačkaní a řidiči naprostí blázni. Jsme rádi, že zítra pojedeme "normálním autobusem".
Žádné komentáře:
Okomentovat