sobota 1.5.2010 - Rabbit Island - Kampot

V noci si na nás zgustnul jeden komár, který se nám dostal pod moskytiéru shora posranou od našeho mloka zpěváčka. Šel jsem si zase na chvilku zašnorchlovat s kraby. Ukazoval jsem je Šárce, která jen tak chodila mezi kameny na mělčině. Včera jsme si domluvili na 10 hodin loď zpátky do Kepu, kudy by měl v 11 hodin projížet autobus do Kampotu. Během snídaně se stavil proplešatělý Francouz (známe ho z baru), že jemu řekli loď až pozdě odpoledne a jestli se nemůže svézt s námi. Měli jsme radost, že jsme konečně našli někoho, kdo nám přispěje na lístek na loď, a s kterým se svezeme tuktukem, ale dopadlo to jinak, než jsme si představovali. Přestože máme na lístku napsané 4 lidi, odmítali vzít Francouze s námi zadarmo. Hádali jsme se, ale Francouz rychle kývnul na nabídku 4USD, takže on na tom vydělal a my z toho měli úplný prd. Svezli jsme se s ním tuktukem od přístavu a platili jsme stejnou cenu, jako bysme jeli sami. Když k tomu přidáme to, jak nás tuktukář uháněl na cestu až do Kampotu a jak byly lístky na bus na ten kousek drahé (2USD na osobu), pěkně nás (hlavně mě) to všechno naštvalo. Jak jsme tak čekali na bus, ještě si k nám přisedl a tvrdil, že volal na autobus, že zařídil, aby jel tudy, aby nás tu nabral, kdesi cosi, a hlavně, jestli by za to nebylo na pivko. Byl neskutečně vlezlý, pořád něco žvanil, takže jsme byli rádi, když jsme konečně sedli do busu a odjeli do Kampotu. Měli jsme vyhlídnutý hostel (vlastně guest house - jak se tomu tady říká) Cozy Elephant hned u zastávky, ale stejně nás tam musel jeden motorkář odvézt, jako že on nám ho doporučil a ukázal, aby měl nějakou tu provizi od hotelu nebo od nás. Nic ale nedostal. Máme pokojík za 5USD - zatím náš nejlevnější: s okny do chodby a společnou průchozí koupelnou s dalším pokojem, kterou si musíte zamykat zvenku, když jste v pokoji, nebo zevnitř z obou stran, když jste v koupelně. Navíc vám jí spolubydlící z druhého pokoje nesmí zamopenout z vaší strany odemknout. Jsou tu zdarma kola na jízdu po městě a dvě krásné terasy, kde budem trávit volný čas, jestli vůbec nějaký bude :-) Jen jsme si museli počkat, až nám zámečník vyrobí ručně pilníčkem klíč, který před námi zapomněl nějaký turista ve spěchu vrátit. Mezi tím stihnul i jiný dělník opravit chatrnou západku na dvěřích do koupelny. Zbytek dne jsme strávili ve městě. K obědu si dali milánské špagety(!) a kuře alá KFC (že by Kambodža Fried Chicken?), k večeři jsme zašli jen přes křižovatku za autobusákem na nudle. Servírka ani slovo anglicky, takže nám musel až kuchař přijít vysvětlit, že květák není a i ten na otázku, co je to hovězí Lok Lak, nám začal do sešítku kreslit kostičky. Šárka si je dala, tvar byl správný, ale rozžvejknout se skoro nedaly. Večer jsme si prošli ulici vedoucí od starého mostu známou svými ovocnými šejky a hned si dva (po půl dolaru) dali. Dragon fruit s ananasem a papaya s lichi. Na speciálním struhadle nám nastrouhali led, přidali salko, cukr, ovoce a důkladně rozmixovali. Byla to opravdu lahoda, snad se z toho nepos. Mezi tím vším jsme stihli 3 hodiny internetu, takže den utekl jako voda. Na zítřek jsme si zaplatili výlet do Bokoru - národní park, ve kterém si Fancouzi ve dvacátých letech postavili na kopci 1080m vysokém hotel a časem i ohromné kasíno, které byly dvakrát opuštěny. Jednou po bojích Kambodži za nezávislost a podruhé po příchodu Rudých Khmérů. Nyní jsou tu jen rujny porostlé červenými lišejníky postavené vysoko nad propastí s krásným výhledem na krátké kambodžské pobřeží.
PS: dneska jsme v Kepu, během čekání na autobus, zvládli i májový polibek pod rozkvetlým stromem - nevíme jakým, třešeň to určitě nebyla
PS: V Kambodži vydali patrně jen tři, za to velice dobré průvodce zdarma: Sihanoukville, Phnom Penh a Siem Reap ... "a okolí". V infocentru na letišti je samozřejmě neměli, ale v hostelích se dají sehnat a jsou na úrovni dobrých prospektů, které známe z Nového Zélandu nebo Austrálie. Vřele doporučujeme!