čtvrtek 29.4.2010 - Rabbit Island, válení, koupání, pouštění draka, bar

Na střeše nebo spíš někde pod střechou nám asi hnízdí nějaký pták. Celou noc dělal takové divné hlasité zvuky. Snažil jsem se ho najít, svítil si čelovkou, ale pták nikde. 29°C a bezvětří a v naší chatrči se nedalo vydržet, tak jsme se šli vymáchat do asi ještě teplejšího moře. Dali jsme pár opatrných temp a pak se jen váleli na mělčině. Naší zátokou pomaličku projížděla loďka, ze které sbírali z moře medůzy. Tak nevíme, jestli je jich tu opravdu tolik, že je raději sbírají, aby se tu vůbec dalo koupat. Lodě tu mají takové dlouhé, docela úzké a vratké s motorem jako od nějakého generátoru na boku s lodním šroubem na dlouhé tyči. Startují provázkem, který namotají na hřídel motoru. Na snídani jsme zašli do naší restaurace, ale zdálo se, že z toho ani nemají radost. Vypadali spíš překvapeně až zmateně, přinesli nám dvojjazyčný jídelní lístek. Chvilku jsme na něm tiše šermovali ukázováčkama, anglicky totiž neuměli ani slovo a pochopili jsme z toho, že chleba nemají a oni snad pochopili, že si dáme horký černý čaj, míchaná vajíčka a smaženou rýži se zeleninou a vajíčkem. Když nám přinesli něco oranžového s ledem a omletu, musel jsem se hodně držet, abych se před ní nezačal smát. Jen Šárčina rýže byla správně. Seděli jsme u stolečku pod palmou a koukali, jak něco loví z koše, který jim plaval asi 5 metrů od břehu. Byli to živí krabi, kterých tu mají v jídelníčku velkou porci za 5 dolarů. Tak to asi budeme muset zítra taky zkusit! Zbytek dne jsme proflákali v hamakách, v moři (půjčili jsme si velkou duši od traktoru), četli jsme průvodce a psali deníky. Vytáhl jsem na chvilku i našeho draka, a protože na břehu nebylo mezi palmama dost místa na pouštění, musel jsem s ním do vody. Dokud byl suchý, tak lítal krásně, jak mi ale jednou spadl do vody, tak to byla docela výzva ho udržet ve vzduchu. Jak ale postupně schnul, tak to šlo líp a líp. S morkým drakem si zalítala i Šárka. Na večer jsme zašli do baru jako včera. Já jsem si dal to, co Šárka včera a vypadá to, že zítra si dám to, co měla dnes - smažené krevety s pepřem mňam. Na baru pracuje francouzská černoška s drobnými prstýnky vlasů (prý to tak má přirozeně) a je to celý Jake (Šárčina sestřenice Magdaléna) - stejně trhlá, má stejná gesta, stejně špulí pusu. Neustále tlačí západní muziku, ale marně, majitel baru to pořád vrací na hroznou khmérskou a ještě to vždy hrozně vosolí. Pokecali jsme s ním o možném výletu na kopec, který se zvedá hned za bungalovy. Poradil nám sledovat modrou trubku na vodu na konci resortu, která dojde až k dvou studnám, okolo bambusů doprava k plotu, ten prolézt a za ním doleva nahoru. Je tam prý krásný rozhled z nějakého starého bunkru či co. Tak to musíme zkusit! Další "známou" tváří na baru byl jeden Hawaian. Ten zase vypadal jako Petr, který mi teď hlídá byt v Rubešce. Připomínal mi ho tím permanentním úsměvem na tváři. Byl tu s nějakou blondýnkou, se kterou se šli v noci vykoupat. Když se vrátili moří na bar, vypadalo to, že se mu asi blondýnka lehce požahala o nějakou medůzu. Zábava se postupně rozjížděla a začalo se tancovat. Dali jsme nějaký ploužáček, ale já byl pak unavený, navíc zase začli hrát dost blbě, tak jsme se chvilku jen tak houpali v síti u pláže a pak vyrazili na kutě. V noci přišla bouřka a slejvák, který byl na naší palmovou střechu asi moc, takže nám začalo kapat do postele.