Souhlasila, až když jí Šárka znervózněla, když mi přinesla ukázat stejné boty od vedlejšího stánku. U řeky jsme dali bagetu s marmeládou a různé dobré kousky sladkého pečiva a velinkánské mango. Vrátili se na hotel a na odpoledne domluvili tuktuka do Silk Farm 15km za městem. Šárka jako vystudovaná textilačka si přece nemohla nechat ujít ukázku výroby hedvábí. Mají tu zdarma prohlídky i s průvodcem a i mně to přišlo opravdu zajímavé. Předtím jsem nevěděl, že hedvábí vzniká z vlákna zámotku speciální housenky. Chovají je tu v domě, který má kvůli mravencům kůly (na kterých stojí) i schodiště chráněné vodním zákopem. Červy krmí listy keře Mulberry, které pěstují na políčkách okolo farmy. Životní cyklus červa trvá přesně 47 dní, ke konci se červ zakuklí a na posledních 24 hodin svého života (sameček jen 12 hodin) vyletí ze zámotku motýl (spíš můra), který po oplodnění a nakladení vajíček chcípne. Zámotky, ze kterých se vyklube motýl jsou na hedvábí nepoužitelné, a proto jich většinu usuší na sluníčku nebo uvaří, aby červa v zámotku zabili. Nejdříve se stočí hrubé vlákno z povrchu, a pak se odmotává jemné hedvábí přímo z pevného vnitřního zámotku, 
celkem se získá z jednoho kokonu až 400m vlákna. Ukazovali nám tu předení, bělení, přírodní barvení (smůlou, slupkou z kokosu, hřebíkem), přípravu osnovy do stavů, barvení útků batikou i několika odstíny, které pak vytvářejí vzor na tkanině. Poslední ukázka byla tkaní na stavech jako z doby Hanče a Vrbaty. Jen pár strojů měli s utomatickým prohozem útku. Pak nás zavedli do luxusního obchodu, kde čekali, že si něco koupíme, ale ceny byli pro nás horentní. Krásný široký šál za 50USD. Když jsme ale viděli, jak strašnou práci to dá, kolik na tom pracuje lidí, tak to tu hodnotu asi má. Jen nechápeme, jak se můžou ve městě na trhu o trochu horší šály prodávat za 3USD. Zbytek dne jsme strávili už jen psaním deníků, mailů, na večeři zašli do pouliční restaurace na Pub Street - smažené nudle za 1$ a zašli na trh, kde si Šárka vyhlédla pěknou kabelku. Mě už to courání po trhu nebavilo, tak jsem si nechal trochu ožrat nohy masážními rybyčkami. Nabízí je tu na každém rohu ve velkých akváriích s lavicí na sezení. Hned 
jak se moje nohy přiblížili k hladině, už u nich slídil houf hladových rybiček. Na první pocit nic moc, ale když si zvyknete, je to vlastně velice příjemné.PS: Vídáme tu na silnicích náklaďáky s kabinou bez střechy a vypadají dost komicky. Dnes jsme dokonce viděli řidiče s helmou jako nějaký závodník v bugině.
PS: Cestou do Silk Farm jsme si nechali zastavit na oběd v jedné z restauraček u silnice. Dali jsme si nějaké "hrncové" khmérské jídlo s rýží. Když jsme odcházeli, všimli jsme si, jak majitel restaruace mlsá nějaké kořeněné škeble z velkého plechu. S menším odporem ale se zájmem jsme ho sledovali, až nám také dal ochutnat. Jsou to prý říční škeble, které se "upečou" jen tak na sluníčku. Ty, které jdou otevřit se snědí. Chutnaly lépe, než vypadaly. Šárka: "no to teda nééé, fuj". Je to tu ale docela populární, častovo vídamé jak někdo tlačí dvoukolák s plechem, na kterém jsou škeble nebo šneci krásně vyskládané - aby se na sluníčku dobře "propekli".
PS: na hotelu máme internet zdarma, ale jako na potvoru s emailem na Seznamu je tu problém. Ostatní stránky docela frčí, ale na Seznam se příhlásit nedokážeme. Dnes to tedy poprvé zafungovalo, tak jsme stihli napsat jen to nejnutnější. Uvidíme, jak na tom Seznam bude zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat