Až do pěti odpoledne jsem ale strávil na pokoji a odbíhal na záchod. Šárka byla celý den se mnou. Alespoň jsme si každý napsal pár dní deníku. Šárku to nějak přestává bavit. Popsala si už tři sešity, vlepuje si do nich fotky z prospektů, vstupenky a jiné zajímavosti, má to moc krásné, ale už je dost pozadu a nebaví jí to dohánět. Taky jí přijde zbytečné, že oba (i když každý úplně jinak) píšeme vlastně o tom samém. Myslím si, že i její deník smysl má, že je to něco, co zůstane v ruce. Něco popisuje víc podrobně než já, například by z toho šel zpětně sestavit celý náš jídelníček. Na pokoji nás během dne vyrušila jen uklízečka (netušili jsme, že nám tu někdo uklízí), jedna zbloudilá Japonka, která se omlouvala, jako kdyby vpadla špiónum do tajné schůzky a samozřejmě chrchla, který si občas přišel odkašlat před naše dveře nebo do koupelny. Až k večeru jsem dostal odvahu vyrazit se Šárkou na internet (poslat emaily napsané v telefonu a stáhnout nové) a na večeři. Dal jsem si jen 
trochu rýže namočené v Šárčině zeleninonvé polévce. Moc dobře mi nebylo, tak jsme se brzy vrátili zpět. Večer jsme si ještě přeměřili teplotu a máme jí oba trochu zvýšenou. Je sranda, že teploměr, který necháme ležet na stole, naměří "tělesnou" teplotu 33,4°C. Na dobrou noc mi Šárka přečetla Čapkovu povídku z druhé kapsy: Poslední soud - moc pěkná, tu si taky přečtěte!PS: Dnes nám došlo, že jsme zatím v Asii nevybírali ani jednou z bankomatu, a že jsme tím dost zajeli do naší dolarové železné rezervy. V Laosu to prý s bankomaty nebude vůbec slavný a tak jsme znervózněli, aby nám nakonec peníze nedošly úplně. Chtěli jsme dnes skočit do banky (bankomat tu není), ale jako na potvoru je dnes státní svátek, takže má banka zavřeno.
Žádné komentáře:
Okomentovat