spolu s nákupem jídla na celý den. Přímo v Angkoru je prý mnohem dráž, tak jsme se vybavili hromadou ovoce, pečiva a dokonce i krabičkou s dvojtou porcí nudlí s hovězím a zeleninou. A co jsme dnes viděli?Bantenay Kdei - takový nejtuctovější typ chrámu v Angoru, který projdete rovnými křížícími se chodbami, kde neustále překračujete vysoké prahy z místnosti do chotby a zpět. Bylo to ovšem to první, co jsme viděli a tak se nám to samozřejmě moc líbilo. Můžete totiž zalézt kam chcete takřka bez omezení, vše je takové opravdu přírodní, žádné chodníčky nebo zábradlí. Jediné pravidlo je: nedotýkat se přímo rytin na stěnách.
Ta Prohm - Jeden z nejznámějších chrámů, který je jen částěčně vyčištěný od zarůstání v džungli a právě ohromné kmeny a kořeny stromů polezlých přes a zkrz stěny a střechy staveb jsou tu největším lákadlem pro turisty a bylo jich tu opravdu mraky. Je pak těžké si takto mystické místo vychutnat, když vás dohání smečka hulákajících japonců. Navíc tu udělali nové chodníčky
a zábradlí a řvoucí jeřáb tahající kameny z propadlých stropů taky moc nepřidá. I tak se nám chrám moc líbil a našli jsme si místo, kde jsme se skoro na hodinu natáhli ve stínu, abysme utekli neskutečnému vedru, které se přes poledne udělalo. Zaujal nás tu i jeden vysoký strom v lešení, ze kterého asi opatrně odřezávali větve, které by mohly spadnou na nějakou památku. Další strom byl podepřený, aby nespadl a nevyvrátil stěnu, pod kterou se provrtal svými kořeny.Ta Keo - Vysoký chrám se strmým schodištěm, do kterého prý během stavby uhodil blesk a toto špatné znamení zabránilo jeho dokončení. Hrubá stavba je ovšem celá, jediné, co na první pohled chybí jsou rytiny a davy turistů, které odradí strmé schody a jen jedna hvězdička ze čtyřech v hodnocení průvodce po Siem Reap a Angkor. O to víc se chrám líbil nám. U mě má hvězdičky minimálně tři.
Bayon - chrám známý především tvářemi vytesanými na stěnách vysokých věží - zkoušeli jsme najít úsměv z našeho obrazu ale marně. Neměli jsme moc času, protože jsme pospíchali na západ slunce na nejznámějším chrámu
Angkor Wat, ale v krásném odpoledním světle se mi tu podařilo udělat pár zdrařilých siluetek. Určitě se na tváře ještě přijedeme podívat!Phnom Bakheng - a právě sem jsme zabloudili na západ slunce doufajíc, že chrám postavený na jednom z mála kopců v okolí nabídle krásný výhled. Jen by to chtělo trochu prořezat stromy směrem na Angkor Wat. To by ale přišel o zákazníky balón, kterým se můžete (prý za 11USD) nechat vytáhnout do výšky asi 60 metrů. Lidí tu bylo víc než dost a tudíž i hustý provoz na silnici zpět do Siem Reap (asi 7km), kde už jsme jeli po tmě jen s čelovkou, kterou jsem nechal raději blikat dozadu, aby nás viděli stovky předjíždějících tuktuků. Jeli jsme jako připosraní u kraje silnice a dojízděli spousty neosvětlených místních cyklistů roztažených po celé silnici, ani tuktuky nesvítili, dokonce i auta jezdila po tmě - asi to tu moc neřeší a na neviditelné dopravní prostředky jsou všichni zvyklí - snad! Večer jsme zašli do jedné dražší restaurace na Pizzu, ale užili
jsme si happy hour na pivo a koktejly (výborné byly například TROSKY). Potkali jsme tu koho jiného než Fionu, která dnes taky byla v Angkoru a cestou zpět prý na nás z tuktuku mávala. Dneska jí končí vízum, tak začíná pomaličku shánět autobus do Thajska :-) My jsme se po výborné pizze, pivkách a koktejlech trochu rozjeli, že jsme místo domů pokračovali na diskotéku pro místní, kterou máme hned za guesthousem. Byli jsme na parketu jediní bílí a tudiž docela vzbuzovali pozornost ostatních. Zas moc dlouho jsme ale nepařili a šli "rozumně" na kutě.PS: Chrámy jsou plné neodbytných dětí nabízejících vodu a různé suvenýry. V průvodci nedoporučují kupovat věci jen tak ze soucitu, protože tím dětem paradoxně ubližují. Rodiče vidí, že děti vydělávají a raději je pošlou "žebrat", než aby je poslali do školy. Vypadá to, že si to turisté berou k srdci. Holky jsou ale opravdu vynalézavé. Zeptají se odkud jsme a hned řekly naše hlavní město (tak od nás dostali pohlednici z Prahy). Zeptají se na jméno, a když se za dvě hodiny vracíme zpět, volají na nás jménem. Smouvají plynně anglicky, španělsky a dokonce bez mrknutí oka přehodí i na japonštinu. Jediné, co jsme si dnes my koupili, byla jedna láhev vody a průvodce po Laosu od Lonely Planet za neskutečné 3 dolary
ukecaných z i tak neskutečných osmi. Opět nás čekalo překvapení, když nám jiný prodejce nabídl cenu třech dolarů rovnou. Je to sice jen kopie Lonely Planet ale neskutečně zdařilá. Nechybí pevná obálka, odolná vazba ani barevné přílohy s fotografiemi. Jen mapy jsou dost nekvalitní, některé až nepoužitelné. I tak žasnu nad tím, kolik musí padělání a tisk stát, když je konečná cena tři dolary, možná ještě nižší! Máme opravdu "nejnovějšího" průvodce, který podle obálky vyšel v srpnu 2010 - takže je to takové nakouknutí do budoucnosti :-)PS: přes den jsme si v guesthouse nechali vyprat (1kg za 1USD) a večer jsme zjistili, že nám pár věcí chybí. Nějak se zatoulaly mezi cizí věci na šnůře, a kdybysme se neozvali, bůhví kde by skončily. Šárka si proto věci na vyprání vždy zapíše na papírek a už se nám to nejednou hodilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat