zdrželi při placení. Všechny ceny tu byly uvedené v dolarech, a když jsme chtěli platit riely, počítali nám nesmyslný kurz 4300 za 1 dolar. Běžně se používá 4000 za dolar na kterém tak trochu vyděláváme, když ze směnárny vyměníme dolar za 4200 rielů. Když nám ale někdo za dolary počítá víc, tak nás to akorát naštve. Platili jsme tedy dolary a oni neměli pitomých 10USD na vrácení, ani nehli brvou, aby si někde vyměnili. No to si snad dělali srandu! Pickup čekal a Šárka běžela rozměnit. V krámkách u hotelu na ní prděli, naštěstí zkusila kolemjdoucí turisty, kteří jí ochotně dvacku rozměnili. Objeli jsme půlku města, nabrali pár dalších turistů, se kterými jsme dorazili na autobusák a brzy odfrčeli. Stihli jsme si koupit jen dvě bagetky s dvěma trojúhelníčky veselé krávy, kterou jsme neměli ani nepamatujeme. Náš neustále troubící autobus (až se mu z toho zasekávál klaksón) se hnal mezi políčky a bažinami s vodními bůvoly, protijedoucí motorky se před námi klidily do pangejtu, řidič přibrzdil, jen když se přes silnice rozhodla přejít kráva. V Kampong Cham nás hned odchytl tuktukář, který nabízel zařízení lístků do Kratie a převezení na autobusák za jeden dolar, ale stačilo popojít k okénku a lístek jsme si koupili sami. Autobus odjíždí odsud, takže žádného tuktuka nepotřebujeme. Počkali jsme si necelou hodinu, kdy nás neustále otravoval žebrák s přerostlými nehty, který se jen tak sunul se svými nožičkami jako hůlkami po zemi. Když nic nedostal, nejistě si stoupnul a sedl vedle našich batohů. Místní holky na lavičce naproti se na nás smály a ukazovaly si na Šárčin "veliký" noc. Proti jejich rozplácnutým boxérským kambodžským nosům jsme opravdu jak dva nosáči. Cesta do Kratie utekla rychle, řidiče máme pořád vetší a větší kretény a my 
si na to nějak ne a ne zvyknout. Na GPSce jsem naměřil maximálku 118km/h, to je jako na běžném tachometru skoro 130(!), tak to už fakt přehání. Krajina se lehce změnila. Je tu méně domů přímo u silnice, trochu víc lesů a dokonce jsme viděli veliké (asi) gumovníkové plantáže. Na jídlo jsme zastavili u snědeného krámu, kde jsme koupili alespoň trochu liči a chroupali k nim sušenky. V Kratie se chceme zajet podívat na sladkovodní delfíny v Mekongu, a protože jsme slyšeli, že to bude předražené, už v autobusu jsme sondovali, jestli by se k nám někdo nepřidal, abysme trochu rozložili náklady za loď. Zakecali jsme se s Kanadsko-švýcarským párem, který se dokonce ubytoval ve stejném guesthouse, ale od té doby už jsme je takřka neviděli. Večer jsme obešli několik restaurací na břehu Mekongu. Všechny měly úplně to stejné menu, všechny byly předražené a v žádné nechtěli smlouvat. Do jedné jsme si nakonec sedli, naši známí šli okolo, taky sondovali, ale k nám se nevrátili. Navíc už tu skoro nikdo neumí anglicky, takže chvilku trvá, než vysvětlí, že nemají polívku nebo že není veprové maso a co že je to ovoce, ze kterého jsme si chtěli dát šejk. Po večeři jsme se utahaní rozvalili na našem pidi pokojíčku (ale za 4USD - zatím nejlevnější), hltali každý závan z větráku na stěně a vzpomínali na náš krásný velký pokojík v Siem Reap s ledničkou a velkou koupelnou - jó to byl komfort!PS: I komfort autobusů se změnil. Jednak jsme z Kampong Cham koupili místenky na místa, kde už někdo s tou samou místenkou seděl, jednak se můj batoh nevešel do kufru a hodili ho někomu cizímu pod nohy, z čehož jsem byl celou cestu dost nervózní, a i když se mi docela chtělo spát, pořád jsem se otáčel a snažil se podle obličejů vytipovat případného zloděje.
PS: Viděli jsme u silnice porouchaný kamion, a řidič místo výstražných trojúhelníků použil nalámané palmové listí - dobrá improvizace.
Žádné komentáře:
Okomentovat