pondělí 26.4.2010 - Singapur - Phnom Penh (Kambodža)

Ráno jsme jen vstali a vyrazili taxíkem ve 4:30 na letiště, kde jsme ještě před odletem posnídali chleba s rybičkovou pomazánkou. Let byl v pohodě, víza po příletu taky (20USD za osobu, já navíc 2USD, protože jsem neměl připravenou fotku), problém začal až s dopravou z letiště, kdy se na nás hned seběhli naháněči na tuktuk za 7USD a na taxíka za 9. Vůbec jsme nebyli připravení, nevěděli, jak je to vlastně do centra daleko a kolik by to asi mělo stát, tak jsme si sedli na lavičku a začali listovat v průvodci za stáleho dohledu obou naháněčů. Nic jsme nevykoumali, ale rozhodli se vyrazit do centra pěšky a cestou něco chytnout. Ještě než jsme došli k bráně, už na nás volali motorkáři s nabídkou 2USD za osobu i batohy, které nevím, jak bysme na jejich mopedu uvezli. Sápal se po nás i tuktukář, který neustále odmítal naší cenu 2USD za oba až nakonec naštvaně odjel. Tím jsme asi našli tu správnou hranici a dalšímu tuktukovi kývli na cenu o dolar vyšší a jeli jsme jako páni v kočáře. Alespoň tak nám připadala zpočátku trochu zběsilá jízda na vozíku se stříškou taženou motorkou. Původně jsem si myslel, že tuktuk bude spíš něco jako tříkolka, ale je to opravdu samostatná motorka za kterou je kloubem za řidičovými zády připojený malý dvoukolák se sezením pro 2 nebo 4 osoby (ovšem s více než dvojnásobnou kapacitou, co se kambodžanů týče). Trochu nás vyděsil počet lidí na ulicích s rouškami. Báli jsme se, jestli jim tu neřádí nějaká zvířecí (létací nebo chrochtací) chřipka, než nám řekli, že roušky nosí kvůli prachu a smogu. První ubytování, kam nás tuktuk zavezl, se nám líbilo a i cena 12USD nám po skoro čtyřnásobku v Singapuru přišla férová. Na recepci jsme potkali australský pár s dvěmi dětmi, ze kterých jsme se snažili dostat co nejvíce informací do začátku: riziko malárie prý není zrovna moc vysoké díky období sucha (máme s sebou pro případ Lariam, pravidelně ho ale nebereme), kvůli suchu ale nejezdí "vyhlídková" loď do Siem Reap, kterou jsme chtěli jet, ale budeme muset busem, ukázali nám autobusák a poradili, ať jedeme k moři do vesničky Kep a odtud na Rabbit Island, kde je prý moc krásně, levně, trochu divoce (není tam elektrika), a super se tam šnorchluje - po počátečních zmatcích a nejistotě se začínáme moc těšit. Rozhodli jsme si rovnou zařídit víza do Laosu, které nám do zítřka do večera v hostelu udělají (30SGD za jedno). Tím pádem tu budeme muset zůstat dvě noci, o to větší pohodu si tu ale budeme moct udělat. Zašli jsme do docela pěkné restauračky na jídlo a pak se podívat na chrám(ek) Wat Phnom, který máme skoro za rohem. Cestou jsme se stavili v kadeřnictví, kde Šárce (za dva dolary) poprvé za cestu (když nepočítám ofinu ve Valparaísu) přistřihli trochu tipec. Už před naším příchodem byl v kadeřnictví šrumec, který s námi - pro ně docela exoty, ještě zhoustnul. Jedna kadeřnice Šárku stříhala, druhá držela rozprašovač na vodu, další dvě očumovaly a jedna zákaznice překládala. Večer jsme si opět zašli na večeři a já si konečně užil docela levného a hlavně dobrého laoského piva. Prázné plechovky nám neodnášeli ze stolu, tak jsem si říkal, že by byla sranda, kdybysme jim tu z nich udělali lajnu přes celý stůl. V noci jsme si užívali klimatizaci našeho pokojíku, dokud na chvilku nevypli proud. Okamžitě začalo být v pokoji vedro a nám hned blesklo hlavou, že se v pokoji okamžitě uvaříme.
PS: Provoz na silnici je pro našince neskutečně chaotický: auta, motorky a tuktuky jezdící v protisměru, proplétající se z vedlejší do štrůdlu aut jedoucích po hlavní (jestli tu vůbec něco takového existuje), chodníky, po kterých se kvůli zaparkovaným autům, motorkám a obchůdkům nedá chodit, neexistující přechody. Přejít neustále proudící tok dopravu se dá pouze tak, že pomalu přejdete a necháte se provozem obtéct. Na druhou stranu se zdá, že tu všichni počítají s lidmi uprostřed silnice, auty z vedlejších a v protisměru a chovají se k těmto přestupkům velice ohleduplně, protože je dělají v rozumné (a snad) bezpečné míře všichni.
PS: Dnes jsme viděli na ulici bílého chlápka kolem třiceti, s hlavou v kaluži krve, okolo zmatený kroužek lidí a přijíždějící policajty. Prý vypadl z okna, nikdo neví proč, a podle barvy už to asi měl za sebou. Docela nás z toho zamrazilo. Doufáme, že mu z okna nikdo nepomohl!