Pod terasou nám líně teče Mekong, do kterého se dá o 100m výš skočit, nechat se pomalu splouvat a o 200m níž zase vylézt. Ostatní tu jezdí na duších z traktoru, my jsme skočili do vody jen tak. K snídani jsme si udělali takové lukulské hody jako jsme si dělali na Zélandu a v Austrálii. Šárka koupila bagety, rajčata, okurku a dokonce i sýr. Bylo to něco mezi tofu a taveňákem, ale byl to prostě sýr a s rajčátky byl opravdu výborný. Po poledni jsme vyrazili na internet, abysme poslali naše emaily a aktualizovali blog a zaviroval jsem si paměťovou kartu, na které mi zmizely adresáře a tvářily se jako spustitelné soubory. Objevili jsme první laosskou restauračku, kde se na nás majitelka směje a navíc tu dobře vaří, tak jsme sem zašli jak na oběd tak i na večeři. Red kari bylo moc dobré, viděli jsme to 
vedle u stolu, dali si to taky a moc jsme si pošmákli. K večeři jsme si dali jako zákusek palačinku s nutelou. Když jí Šárka objednávala, s úsměvem do ní majitelka jako kamarádka strčila, že tomu rozumí takhle si zamlsat, že je to velká dobrota. Jinak palačinky s džemem jsou tu dražší než s čerstvým ovocem!PS: Pořád máme problém se vyznat v laosských bankovkách. 5.000 a 50.000 mají stejnou barvu a snadno si je popletete, 1.000 a 10.000 jsou na tom snad ještě hůř. Na všech je nakreslená ta stejná tvář z jedné stany mají číslice napsané jen laossky, takže musíte bankovku v ruce otočit, abyste se dočetli skutečnou hodnotu. Snad si časem zvykneme, ale asi se nám do té doby párkrát stane, že místo tisícovkou zaplatíme desetitisícovkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat