Jeden dolar v obchodě směňují v kurzu 8000kipů a tak jsme se rozhodli vyrazit do směnárny, kde bysme podle vystaveného "kurzovního lístku" měli dostat kipů 8200. Řekli nám ale, že peníze nemění.
Zkusili jsme jinou s cedulkou "exchange 1USD .. 8100kip", ale i tam se skoro divili, že u nich chceme měnit peníze. Jediná směnárna, kde byli ochotní vyměnit byla za 8000 a to zase dáme raději peníze nějakému obchodníkovi než takovému vydřiduchovi. Ten jejich laxní přístup nás začíná pěkně štvát. Jdete nakoupit do krámu a připadáte si, že je hrozně otravujete. Nebo jsme si dnes půjčili kolo a byli jsme tak drzí, že jsme chtěli zvednou sedlo, které neměli na páčku. Asi dvě minuty jsme poslouchali jak se vzádu přehrabuje v klíčích a pak raději šli jinam. Už si tím ale nenecháme kazit náladu. Sedli jsme na "minibike" za dolar a vyrazili okolo ostrova hledat místo na snídani. Ani jsme nečekali, že u cesty najdeme stoleček s lavičkou, a když jsme tu vybalili naše jogurty a banány, pozval nás jeden domorodec k sobě na "terasu" nad vodou na kterou nám dokonce přinesl i poštářek, ať se u něj na chvilku natáhneme. Měl tu pec a vyráběl dřevěné uhlí. Docela jsme s ním hezky pokecali nebo spíš pomávali rukama (anglicky neuměl ani slovo).
Dřevěné uhlí prý pálí 7 dní a z jedné várky má 50 pytlů. Měl tu takovou zváštní tabulku, podle které nám k Šárčině radosti předpověděl svatbu už v roce 2011 a k Davidově radosti dítě až v roce 2015. Pozval nás ještě na masáž, kterou tu asi přímo on provádí, tak jsme řekli, že ještě uvidíme a vyrazili dál. Mezi ostrovy Don Det a Don Khon je kamenný most, za který se prý platí 20.000kip, to by nás tedy stálo jako dvě noci ubytování. My jsme ale projeli a nikdo po nás nic nechtěl. V těchto místech padá Mekong přes široký zlom, který znemožňoval splavnost z Laosu do Kambodži a dál do Saigonu. Francouzi tu postavili řeleznici, která byla schopná převážet celé lodě. Od druhé světové se však nepoužívá. Zbyla tu jen stará zrezavělá parní lokomotiva a zachovalý most. Byla to jediná laosská železnice. Na západní straně se dá dojet až k vodopádům. Jsou to tedy jen veliké peřeje, které i teď v odbodí sucha mají docela sílu. Mezi kameny jsou nastražené pasti na ryby, které jsou prý na začátku období deštů schopné nachytat až půl tuny ryb za jediný den.
Jednu ryby jsme si tu i dali, najedli jsme se z ní oba a byla opravdu výborná. Objeli jsme si druhou stranu ostrova přes pěkný klášter mezi rýžovými políčky (momentálně bez vody = bez rýže). Šárka od dětí dostala náhrdelník upletený z kvítků, tak jim na oplátku věnovala pomeranč, který jsme přivezli z Kambodži. U mostu na Don Det jsme se proplížili vedlejší cestičkou, abysme minuli bránu pod mostem, kde by nás mohli skásnout, a zdarma jsme se vrátili zpět. Na večer jsme se jeli vykoupat na pláž k přístavu, půjčili si velkou duši od traktoru a trochu se povozili a zablbli. Z naší terasy často vídáme, jak se lidi nechávají unášet dolů Mekongem, dneska ale řeka skoro neteče. K večeři jsme si na ulici koupili kuřecí stehýnko opečené na rožni, ale bylo docela tuhé, takže to vypadá, že zaříznuli nějakou starší slepici. Masa ale bylo dost pro oba. Na pivko jsme zašli do hospody, kde k pivu nalévali i paňáka místní pálenky, kterou jsme do sebe na lepší zažívání s chutí vyklopili. Dokonce nám tu vyměnili dolary v nejlepším kurzu na ostrově (8100kipů za dolar).
Zkusili jsme jinou s cedulkou "exchange 1USD .. 8100kip", ale i tam se skoro divili, že u nich chceme měnit peníze. Jediná směnárna, kde byli ochotní vyměnit byla za 8000 a to zase dáme raději peníze nějakému obchodníkovi než takovému vydřiduchovi. Ten jejich laxní přístup nás začíná pěkně štvát. Jdete nakoupit do krámu a připadáte si, že je hrozně otravujete. Nebo jsme si dnes půjčili kolo a byli jsme tak drzí, že jsme chtěli zvednou sedlo, které neměli na páčku. Asi dvě minuty jsme poslouchali jak se vzádu přehrabuje v klíčích a pak raději šli jinam. Už si tím ale nenecháme kazit náladu. Sedli jsme na "minibike" za dolar a vyrazili okolo ostrova hledat místo na snídani. Ani jsme nečekali, že u cesty najdeme stoleček s lavičkou, a když jsme tu vybalili naše jogurty a banány, pozval nás jeden domorodec k sobě na "terasu" nad vodou na kterou nám dokonce přinesl i poštářek, ať se u něj na chvilku natáhneme. Měl tu pec a vyráběl dřevěné uhlí. Docela jsme s ním hezky pokecali nebo spíš pomávali rukama (anglicky neuměl ani slovo). 
Dřevěné uhlí prý pálí 7 dní a z jedné várky má 50 pytlů. Měl tu takovou zváštní tabulku, podle které nám k Šárčině radosti předpověděl svatbu už v roce 2011 a k Davidově radosti dítě až v roce 2015. Pozval nás ještě na masáž, kterou tu asi přímo on provádí, tak jsme řekli, že ještě uvidíme a vyrazili dál. Mezi ostrovy Don Det a Don Khon je kamenný most, za který se prý platí 20.000kip, to by nás tedy stálo jako dvě noci ubytování. My jsme ale projeli a nikdo po nás nic nechtěl. V těchto místech padá Mekong přes široký zlom, který znemožňoval splavnost z Laosu do Kambodži a dál do Saigonu. Francouzi tu postavili řeleznici, která byla schopná převážet celé lodě. Od druhé světové se však nepoužívá. Zbyla tu jen stará zrezavělá parní lokomotiva a zachovalý most. Byla to jediná laosská železnice. Na západní straně se dá dojet až k vodopádům. Jsou to tedy jen veliké peřeje, které i teď v odbodí sucha mají docela sílu. Mezi kameny jsou nastražené pasti na ryby, které jsou prý na začátku období deštů schopné nachytat až půl tuny ryb za jediný den. 
Jednu ryby jsme si tu i dali, najedli jsme se z ní oba a byla opravdu výborná. Objeli jsme si druhou stranu ostrova přes pěkný klášter mezi rýžovými políčky (momentálně bez vody = bez rýže). Šárka od dětí dostala náhrdelník upletený z kvítků, tak jim na oplátku věnovala pomeranč, který jsme přivezli z Kambodži. U mostu na Don Det jsme se proplížili vedlejší cestičkou, abysme minuli bránu pod mostem, kde by nás mohli skásnout, a zdarma jsme se vrátili zpět. Na večer jsme se jeli vykoupat na pláž k přístavu, půjčili si velkou duši od traktoru a trochu se povozili a zablbli. Z naší terasy často vídáme, jak se lidi nechávají unášet dolů Mekongem, dneska ale řeka skoro neteče. K večeři jsme si na ulici koupili kuřecí stehýnko opečené na rožni, ale bylo docela tuhé, takže to vypadá, že zaříznuli nějakou starší slepici. Masa ale bylo dost pro oba. Na pivko jsme zašli do hospody, kde k pivu nalévali i paňáka místní pálenky, kterou jsme do sebe na lepší zažívání s chutí vyklopili. Dokonce nám tu vyměnili dolary v nejlepším kurzu na ostrově (8100kipů za dolar).
Žádné komentáře:
Okomentovat