Ráno jsme skočili na snídani a u stánku po cestě dostali chuť na smažené kuřecí stehýnko. Maso je tu ale nějaký drahý - jen za stehýnko chtěli 10000rielů a smlouvat samozřejmě nechtěli, tak jsme skončili v restauraci, kde jsme si dali stehýnko za 8000 i s rýží a polévku s nudlema. Začali jsme tak den rovnou obědem a byl mnohem lepší, než ty odřezky plné kostí, které jsme dostali včera v jiné restauraci k večeři. Měli jsme i bohatou oblohu se salátem a hodně máty. Na večeři asi skočíme zase sem.
Na trhu jsme nakoupili jídlo na celý den (sladké housky, trs banánů, hrst lichi), půjčili si kola za dolar a vyrazili k jezeru. Na hotelu nás varovali, že je to z kopce do kopce, ať si raději vezmeme jejich předražený tuktuk nebo alespoň motorku, ale samozřejmě přeháněli, řekl bych spíš až lhali. Za půl hodinky jsme byli u rybníka - nebo alespoň tak jezero Yeak Loam (vstup 1USD/os) v kráteru sopky vypadá. Voda je tu ale čistá a hlavně neskutečně teplá. Na molu s pěkným přístupem do vody jsme potkali a vyzpovídali jednoho Kanaďana, který přijel k jezeru už potřetí (tak moc se mu líbí, a nám vlastně také) a hlavně byl v Laosu, tak nám dal nějaké tipy co vidět a na co se klidně vyprdnout. Jezero se dá obejít, tak jsme s ním vyrazili vyzkoušet další tři mola, které jsou okolo "kráteru". Přidaly se k nám další 4 kanaďanky a zatímco jemu bylo krásně rozumnět, tak ony tak mlely, že jsme museli mít uši napnuté, abysme věděli, o čem se baví. Zablbli a zalezli jsme si na jednom stromu napůl potopeném do vody.
Po potopených větvích jsme chodili jako po slack lině. Udělal jsem i přemet - Karlos, máš se pořád co učit :-) Došli jsme společně až k poslednímu molu. Kanaďani pak šli obejít celé jezero, my se tu zůstali cákat do pozdních hodin. Občas se sem zatoulala nějaká kambodžská rodinka, podle oblečení i z těch bohatších. Stejně vždycky naskákali do vody ve všem, co na sobě měli, třeba i v mikině s kapucí s kožíškem. Dal jsem si jezero napříč tam a zpět na čas (33 minut 40sekund, vzdálenost podle GPS asi 2x630m) a měl jsem toho dost. Musím trénovat na Álathlon, kdy vlastně letos bude? Zpět jsme jeli už skoro za tmy, vrátili kola a zašli na večeři a na ananasový shake. Byl ale celý duriam, kterým nápoj vždycky trochu nastavují. Večer mě zaskočila sračka - omlouvám se za to slovo, to už totiž nebyl ani průjem, ale čistá voda. Přestože jsem do sebe nacpal dvě tabletky živočišného uhlí, které mi vždycky zabralo, běžel jsem za noc asi 5x a pořád to bylo stejný.
Na trhu jsme nakoupili jídlo na celý den (sladké housky, trs banánů, hrst lichi), půjčili si kola za dolar a vyrazili k jezeru. Na hotelu nás varovali, že je to z kopce do kopce, ať si raději vezmeme jejich předražený tuktuk nebo alespoň motorku, ale samozřejmě přeháněli, řekl bych spíš až lhali. Za půl hodinky jsme byli u rybníka - nebo alespoň tak jezero Yeak Loam (vstup 1USD/os) v kráteru sopky vypadá. Voda je tu ale čistá a hlavně neskutečně teplá. Na molu s pěkným přístupem do vody jsme potkali a vyzpovídali jednoho Kanaďana, který přijel k jezeru už potřetí (tak moc se mu líbí, a nám vlastně také) a hlavně byl v Laosu, tak nám dal nějaké tipy co vidět a na co se klidně vyprdnout. Jezero se dá obejít, tak jsme s ním vyrazili vyzkoušet další tři mola, které jsou okolo "kráteru". Přidaly se k nám další 4 kanaďanky a zatímco jemu bylo krásně rozumnět, tak ony tak mlely, že jsme museli mít uši napnuté, abysme věděli, o čem se baví. Zablbli a zalezli jsme si na jednom stromu napůl potopeném do vody. 
Po potopených větvích jsme chodili jako po slack lině. Udělal jsem i přemet - Karlos, máš se pořád co učit :-) Došli jsme společně až k poslednímu molu. Kanaďani pak šli obejít celé jezero, my se tu zůstali cákat do pozdních hodin. Občas se sem zatoulala nějaká kambodžská rodinka, podle oblečení i z těch bohatších. Stejně vždycky naskákali do vody ve všem, co na sobě měli, třeba i v mikině s kapucí s kožíškem. Dal jsem si jezero napříč tam a zpět na čas (33 minut 40sekund, vzdálenost podle GPS asi 2x630m) a měl jsem toho dost. Musím trénovat na Álathlon, kdy vlastně letos bude? Zpět jsme jeli už skoro za tmy, vrátili kola a zašli na večeři a na ananasový shake. Byl ale celý duriam, kterým nápoj vždycky trochu nastavují. Večer mě zaskočila sračka - omlouvám se za to slovo, to už totiž nebyl ani průjem, ale čistá voda. Přestože jsem do sebe nacpal dvě tabletky živočišného uhlí, které mi vždycky zabralo, běžel jsem za noc asi 5x a pořád to bylo stejný.
Žádné komentáře:
Okomentovat