Dnes jsme šli z Flats kempu do kempu u jezera Meckenzie. Od rána svítilo sluníčko, to se hned veseleji vyšlapovalo do kopce na Falls Hut, ze kterého byl krásný výhled
na celé údolí. Cestou dál se trochu zatáhlo, chvilkama i trochu sněžilo, což nám vůbec nevadilo, naopak jsme z toho měli takový vánoční pocit. Dali jsme chvilku oraz v nouzovém přístřešku na nejvyšším bodě treku v Harris Seddle, u kterého dokonce stál sněhulák. Znáte ho z našeho PéeFka, mrkev na nos dodala Šárka z naší svačiny :-). V přístřešku nás pobavili Australani, kteří se smáli tomu, že už je půlka prosince, za chvliku budou Vánoce, a tady je tolik sněhu. Míň vtipná nám přišla tabulka (jen!) v češtině, která zdůrazňuje, že se na shelteru nesmí spát jindy než v opravdové nouzi. Dost Čechů si tu asi dělalo zdarma kempování, aby nemuseli platit vysoké ceny za kempy nebo huty (tak jako já s Vaškem a DsD před šesti lety na Kepler Treku, ale pšššt). Novozélanďani na to asi začínají být hákliví. Vyrazili jsme brzy dál, protože nás čekala ještě dlouhá cesta k jezeru Mackenzie. Navíc nás zdrželo, když jsem někde vytrousil svůj foťák a musel jsem se vracet (ano Pino, starý dobrý
Canon - málem jsem o něj přišel). Naštěstí jsem ho po asi půl kilometru našel v trávě, uffff! Umíte si představit, jak ve mě hrklo a jak se mi pak ulevilo. Večer v kempu jsme dobře pokecali se třemi Čechy, kteří tu byli na konferenci a teď trochu cestují. Říkejme jim "doktoři", podle vtípku, který si tu dokolečka opakují. Lukáš - jeden z nich je mi povědomý, kupodivu i já jemu, takže se asi známe, ale ani já ani on si nevzpomněl odkud. Večer byla opravdu kosa, hřál nás jen čaj, který jsme si pořád přihřívali na vařiči, a tak jsme raději už v půl jedenáctý raději zapadli do spacáků.
na celé údolí. Cestou dál se trochu zatáhlo, chvilkama i trochu sněžilo, což nám vůbec nevadilo, naopak jsme z toho měli takový vánoční pocit. Dali jsme chvilku oraz v nouzovém přístřešku na nejvyšším bodě treku v Harris Seddle, u kterého dokonce stál sněhulák. Znáte ho z našeho PéeFka, mrkev na nos dodala Šárka z naší svačiny :-). V přístřešku nás pobavili Australani, kteří se smáli tomu, že už je půlka prosince, za chvliku budou Vánoce, a tady je tolik sněhu. Míň vtipná nám přišla tabulka (jen!) v češtině, která zdůrazňuje, že se na shelteru nesmí spát jindy než v opravdové nouzi. Dost Čechů si tu asi dělalo zdarma kempování, aby nemuseli platit vysoké ceny za kempy nebo huty (tak jako já s Vaškem a DsD před šesti lety na Kepler Treku, ale pšššt). Novozélanďani na to asi začínají být hákliví. Vyrazili jsme brzy dál, protože nás čekala ještě dlouhá cesta k jezeru Mackenzie. Navíc nás zdrželo, když jsem někde vytrousil svůj foťák a musel jsem se vracet (ano Pino, starý dobrý 
Canon - málem jsem o něj přišel). Naštěstí jsem ho po asi půl kilometru našel v trávě, uffff! Umíte si představit, jak ve mě hrklo a jak se mi pak ulevilo. Večer v kempu jsme dobře pokecali se třemi Čechy, kteří tu byli na konferenci a teď trochu cestují. Říkejme jim "doktoři", podle vtípku, který si tu dokolečka opakují. Lukáš - jeden z nich je mi povědomý, kupodivu i já jemu, takže se asi známe, ale ani já ani on si nevzpomněl odkud. Večer byla opravdu kosa, hřál nás jen čaj, který jsme si pořád přihřívali na vařiči, a tak jsme raději už v půl jedenáctý raději zapadli do spacáků.
Žádné komentáře:
Okomentovat