Dali jsme snídani na pláži, ale 2x nás z našeho místa vyhnal neskutečně rychlý příliv. V Pohaře jsme se stavili samozřemě na výbornou a poctivou zmrzlinu: opět 4 kopečky, sotva jsme stačili lízat. Prokouzli jsme do kempu Holiday Resort Pohara na krátkou koupačku na pláži (hodně foukalo a voda byla studená) a hlavně na teplou sprchu za 50 centů na 6 minut.
Zavolali jsme Jirkovi Hrubému (Šárky bývalý kolega z práce, který už 3 roky pracuje v Blenheimu), u kterého strávíme Silvestra a rovnou se objednali na žranici, kterou chystají, a na kterou vybírají 10NZD. Znovu jsme překonali hřeben do Motueky a frčeli dál na Benheim na východním pobřeží. Jedna cesta vede přes Haveloc. Je kratší ale pamatuju si, že se dost kroutí. Druhá přes St Arnaud je docela zajížďka, ale zase bysme se úplně vyhnuli horám. Marně jsme čekali směrovník, který by napověděl, a raději vybrali delší ale snad rychlejší cestu. Jeli jsme nedaleko národního parku Nelson Lakes, u kterého jsme viděli kopce porostlé borovicemi sázenými "hezky" do řádků. Vypadalo to tu spíš jako v sadu než jako na horách. Do Blenheimu nám to trvalo celkem 4 hodiny (vždyť ono je to 260km). Neměli jsme nakoupený žádný mls na večer, tak jsme se ještě museli stavit na nákup. Moje oblíbené pivo Tui měli v akci
(12 třetinek za 13NZD), tak jsem neodolal a jednu krabici koupil. Jirku jsme našli poměrně snadno. Přípravy právě vrcholili. Sešli se známí lidi ze 3 baráků. Převládali tu Češi s Argentincema v těsném závěsu. Občerstvení bylo velkolepé: kuřata jak smažená s propečenou kůrčičkou tak po indicku v kari omáčce, rýže s feta sýrem a petrželkou, spousta dalších salátů a jednohubek. Šárka pila gin-tonic, já svoje Tuíčky. Pařilo se nejdřív na zahradě u ohně v barelu. Půlnoc jsme málem promeškali. Část české party se pak zavřela v obýváku, kde se hrálo na kytaru a zpívaly se české písničky. Bylo to hrozně fajn. Končilo se až za svítání. Přesunuli jsme se do baráku k Jirkovi, Peťe a Honzovi, kde jsme si skolopili gauč v obýváku a vytuhli.
Zavolali jsme Jirkovi Hrubému (Šárky bývalý kolega z práce, který už 3 roky pracuje v Blenheimu), u kterého strávíme Silvestra a rovnou se objednali na žranici, kterou chystají, a na kterou vybírají 10NZD. Znovu jsme překonali hřeben do Motueky a frčeli dál na Benheim na východním pobřeží. Jedna cesta vede přes Haveloc. Je kratší ale pamatuju si, že se dost kroutí. Druhá přes St Arnaud je docela zajížďka, ale zase bysme se úplně vyhnuli horám. Marně jsme čekali směrovník, který by napověděl, a raději vybrali delší ale snad rychlejší cestu. Jeli jsme nedaleko národního parku Nelson Lakes, u kterého jsme viděli kopce porostlé borovicemi sázenými "hezky" do řádků. Vypadalo to tu spíš jako v sadu než jako na horách. Do Blenheimu nám to trvalo celkem 4 hodiny (vždyť ono je to 260km). Neměli jsme nakoupený žádný mls na večer, tak jsme se ještě museli stavit na nákup. Moje oblíbené pivo Tui měli v akci 
(12 třetinek za 13NZD), tak jsem neodolal a jednu krabici koupil. Jirku jsme našli poměrně snadno. Přípravy právě vrcholili. Sešli se známí lidi ze 3 baráků. Převládali tu Češi s Argentincema v těsném závěsu. Občerstvení bylo velkolepé: kuřata jak smažená s propečenou kůrčičkou tak po indicku v kari omáčce, rýže s feta sýrem a petrželkou, spousta dalších salátů a jednohubek. Šárka pila gin-tonic, já svoje Tuíčky. Pařilo se nejdřív na zahradě u ohně v barelu. Půlnoc jsme málem promeškali. Část české party se pak zavřela v obýváku, kde se hrálo na kytaru a zpívaly se české písničky. Bylo to hrozně fajn. Končilo se až za svítání. Přesunuli jsme se do baráku k Jirkovi, Peťe a Honzovi, kde jsme si skolopili gauč v obýváku a vytuhli.
Ahoj, zdravím Vás. Sleduji Vaše oslavy, zajímavé. Jestlipak jste dostali fotky naší zasněžené chaloupky. Tady mrzne jen praští, odpoledne 11 minus. Takže se držíme doma s Agátkou jen na krátkou procházku. Zdraví babi
OdpovědětVymazat