středa 30.12.2009 - 2. den v Abel Tasman NP (Gibbs Hill)

Dneska jsem měl svátek! Od Šárky jsem dostal krásné trenky (černé s býlími kapradinkami - symbolem Nového Zélandu), moc mi sluší. Dali jsme snídani na sluníčku a Šárka si nemůže vynachválit, že je na treku a nemusí snídat ve spacáku s čepicí na hlavě. Dokonce jsem dal i (velice) krátkou koupačku v moři. Náš dnešní trek vedl dál do kempu Whariwharangi, kde jsme měli správně spát. Vůbec není tak pěkný jako Mutton Cove, který leží rovnou u pláže. Co se mi tu ale líbilo, mají tu u dřezů a na záchodě dva kohoutky. Jeden na studenou a druhý na pitnou vodu. Doplnili jsme tedy pitnou (taky byla studená) vodu a začali stoupat na Gibbs Hill. Otevřel se nám pohled na zátoky a z vrcholu jsme dohlédli až na Farewell Spit. Je to snad 20km dlouhá písečná kosa na nejsevernějším konci jižního ostrova. Brácha z ní byl před několika lety úplně unešený. Ptal jsem se emailem na podrobnosti. Dá se tam jet jen s poměrně drahou tour a my navíc nemáme dost času. Po návratu do Totaranui jsme se ještě jednou viděli s Honzou a Luckou. Nechávali nám prý na cestě na rozcestníku dva bombóny, které jsme od nich už včera mlsali. Buďto jsme je přehlédli nebo je spíš někdo před námi snědl. Obdivovali jsme jejich auto pomalované hambatými plyšáky v různých polohách. Mají ho z půjčovny Wicked, která má každé auto originálně pomalované. Jaké na vás zbyde, si ale vybrat nemůžete. Dali jsme sprchu (za dva dny v autě poměrně vyhřátou) a popojeli zpět na parkoviště nedaleko Pohary. Zkroucený v autě jsme popíjeli Capitana Morgana, zobali oříšky a pozorovali červánky a krásný měsíc v úplňku.
PS: Cestou jsme minuli dalšího stopaře a "nestihli" mu zastavit. Moc jich tu ale na Zélandu nepotkáváme.
PS2: Z dnešního výletu stojí za zmínku Separation point. Útes s majákem a hlavně kolonií lachtanů. Je to ale trochu zachůzka (hoďka a půl) z hlavního treku.