Nevím jestli jsem o tom psal. Na jižním ostrově se (zatím jen někde) vyskytuje parazit dydimo - takový sliz, co roste po kamenech. Mají tu s ním dost starostí, hlavně proto, jak snadno se šíří. U každé řeky je tabulka: Didymo: CHECK, CLEAN, DRY. Znamená to, že by každý rybář měl vědět, kde se Didymo vyskutuje, a své náčiní před použitím v čisté řece vyčistit a vysušit. Na severním ostrově se zatím neobjevil, tak jsou na to velice opatrní. Odplouvali jsme s víc než půlhodinovým zpožděním. Vylezli jsme na zadní horní palubu a užívali si klidnou plavbu. Ta skončila, když jsme vyjeli z fjordů do Cookova průplavu, kde přišly pěkné vlny. Lehce po poledni se Barunka koly dotkla mola Wellingtonu. Zaparkovali jsme jí na prvním dvanáctihodinovém parkovišti za 8NZD. Pamatuju si, že před šesti lety se v centru těžko parkovalo, tak jsme tam raději došli skoro 2km z přístavu pěšky. Taky že jo, jen hodina stání by tu přišla na 4NZD s maximální délkou parkování 2 hodiny. V infocentru jsme se napakovali letáčky o severním ostrově, které jsme pak prolistovali na trávníku v Civic centru s plechovou zářivou kapradinovou koulí vznášející se nad náměstím. Koukli jsme tu na krásné akrobatické představení asijských monokolistek. Já sám o tom už něco vím, vždyť už jsem na monokole něco natrénoval a s trochou štěstí ujedu i 10 metrů! Přiznávám, že holky toho uměli mnohem víc. Zašli jsme pak do kanceláře DOC zjistit něco o Jumbo loopu - dvou až třídenním treku v Taurara forest parku. Básnil nám o něm jeden Australan žijící ve Wellingtonu, kterého jsme potkali na Routeburn treku. Je prý známý jen mezi Novozélanďany, i když ani v infocentru o něm nic nevěděli. Vypadá to, že celý východ 
Taurara forest parku bude dost zajímavý na to v něm strávit pár dní (Vašku, pamatuješ na Fenceline walk na Kapiti coast? Ten byl ze západní strany parku). Na oběd jsme zašli do bufetu k Číňanovi, kde zaplatíte podle velikost talíře a naberete si ze švédského stolu, co hrdlo ráčí a hlavě, co se na talíř vejde. My si dali ten největší talíř dohromady, protože to bylo nejvýhodnější (taky proto se to asi nesmí). Zašli jsme pak na internet, kde jsme už podruhé použili slevovou kartu HI, kterou jsme koupili v Ohňové zemi. Stále se nám nezaplatila. Šárka pak šla nakoupit jídlo do New Worldu. Já se mezití vrátil pro auto. Šel jsem po nábřeží a úplně náhodou objevil právě probíhající kvalifikaci na mezinárodí soutěž monokolek. Na ulici jsme jich potkali spousty od těch nejmenších až po jednu opravdu velikou. Říkali jsme si, jak jsou ve Wellingtonu populární, a tady jsem viděl opravdu neuvěřitelné kousky. Přeskakovali na nich z bedny na bednu, na auto a zpět, jezdili po kladině a dokonce jen tak po tyči. Z města jsme odjeli až po desáté večer. Nejdřív jsme se řítili po dálnici v Hutt Valley, pak se ale ztratila a začali jsme se kroutit po serpentýnách doprava doleva a nahoru dolů, až jsem kousek před Greytownem zaparkoval na odpočívadle. Šárka už dávno spala a já už skoro taky.PS: Chtěl jsem jít na Avatar 3D, ale už v poledne byl ve všech 3D kinech vyprodaný. Viděl jste ho někdo? Zašli bysme na něj v Aucklandu.
PS: Dnešní internet byl nejrychlejší, který jsem kdy zažil. Naměřil jsem rovných 8MBit! Upload byl slušných 640KBit, takže jsem si na blog nahrál spoustu fotek do zásoby :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat