pátek 18.12.2009 - Queenstown - Cromwell

Ráno opět foukal šílený vítr. K snídani jsme si v parku usmažili vajíčka a dost jsme se u toho naběhali. Každou chvilku nám něco ulítlo, navíc jsme celou dobu museli okolo vařiče držet stočenou karimatku. Udělali jsme meganákup jídla, surovin na cukroví a dalších drobností (já si konečně koupil USB do auta na nabíjení telefonu - měl jsem to udělat už dávno!) a vyrazili údolím Kawarau za Honzou a Cyrilem do Cromwellu. Cestou jsme trochu počumněli na bungee jumping. Je tu most, ze kterého se skákalo vůbec poprvé na světě, teď je to taková továrna, skáče tu jeden člověk za druhým. Cestou dál jsme se stavili u řeky na oběd a trochu rybaření (zase nic) a do Cromwellu dorazili po šesté. Měli jsme na kluky adresu a docela rychle jsme to našli. Mají tu pronajatý krásný baráček se spoustou pokojů, takže jsme dostali k dispozici jeden dvoulůžák (přesně řečeno dvoukarimaťák). Plánují si sehnat více podnájemníků, zatím za barák platí sami. Cyril pekl v troubě ohromný kus masa, který koupil prý velice výhodně, s Honzou jsme pokecali jak jde práce. Prý měli kliku, že je vzali, zatím ještě není sezóna v plném proudu. Sbírají třešně a něco "málo" si můžou odnést domů. Dnes byly křupky, móóóc dobrý! Cena se počítá od nasbíraného košíku a podle obtížnosti se určuje jeho cena. Pracují tam i takový mlaďoši, kteří koukají, co by jak vočůrali a kradou ostatním snadno přístupné třešně. Na farmě prý pracují i černoši z Vanuatu, nosí koše a zpívají si u toho. Do toho si třeba puberťák naproti zpívá dokolečka to samý, z dálky je slyšet střílení a troubení na plašení ptáků (kterým teď také začaly žně) do toho hrozný vedro, takže je to prý docela mazec - občas si připadají jako ve válce. Kecali jsme až do jedenácti. Kluci pak šli spát, protože ráno vstávaji už 5 hodin, práce jim začíná v 6.