pátek 11.12.2009 - Queenstown

Hned po snídani jsme vyrazili do Queenstownu. Cesta trvala skoro 3 hodiny. Jednak je to docela daleko a jednak jsme po cestě stavěli a kochali se krásnou krajinou středního Otaga, kterou jsme před šesti lety jen profrčeli. Kluci psali, že už mají bydlení a od neděle i práci. Cyril šel na Roteburn trek a Honza se potlouká okolo Queenstownu, tak se dnes možná potkáme. Cestou jsme také vzali naše první stopaře a trochu nás zklamalo, že jsme na nich neviděli žádné nadšení, že jim někdo zastavil. Prý je na Zélandu stopování docela jednoduché. Před Queenstownem jsme se s nima ještě stavěli na víc než hodinku v nákupní zóně. Klidně si u nás v autě nechali věci a šli taky po nákupech. Queenstownská kancelář DOC, kde jsme chtěli rezervovat kempy na Roteburn treku, byla dnes zavřená, tak jsme zbytek dne proflákali v krásném, ale dost turistickém městečku. Šárka koupila rump streak, který jsme si usmažili na pláži a snědli v kufru našeho auta s výhledem na jezero a okolní kopce. Koupili jsme i vosk na boty a Šárka nám namazala oba páry pohorek. Moje okopané špičky už to potřebovaly jako sůl. Počasí ale nic moc, takže jsme pořád pobíhali mezi lavičkou v parku a autem, kam jsme se schovávali před deštěm. Na večer jsme zašli na internet do hostelu Nomád. Je to zase taková továrna na batůžkáře, takže jsme se v pohodě nepozorovaně vmísili mezi ubytované, dobili si mobily, zašli do sprchy a dokonce si v kuchyni udělali večeři. Píno z nás určitě bude mít radost :-) Když po jedenácté kuchyni zavřeli, odjeli jsme s naším poloobytným autem za město a na zapadlé cestičce u jezera jsme si našli krásné místečko na přenocování. S Honzou jsme se nakonec nepotkali, protože odfrčel do Glenorchy a byl bez signálu.
PS: dnes jsem si koupil novou nabíječku na baterky, která funguje na 220V i do auta, takže už nebudu mít problémy s dobíjením GPSky a foťáku.