Ráno kolem nás procházela indická rodinka, koukali na nás jako na bezdomovce, jak sušíme ponožky na palubce a
na benzíňáku vaříme vločkovou kaši k snídani. Stavili jsme se v Queenstownu, v DOC infocentru jsme si vyzvedli lístky do dvou kempů na Routeburn treku (neděle v Flats Camp a pondělí v Lake Mackenzie Camp) a vyrazili po překrásné cestě podél jezera Wakatipu do Glenorchy, odkud je to už jen co by kamenem dohodil na začátek treku. Měli jsme štěstí na fotogenické počasí, takže jsme museli pořád stavět a já fotil a fotil. Zastavili jsme se u řeky Ress. Já jsem zkoušel své rybářské štěstí, Šárka zase kuchařské. Přestože se v silném větru nechtěla vařit ani voda, připravila výbornou mňamku v podobě rýže s mletým masem a zeleninou. Popojeli jsme ještě o pár kilometrů proti proudu a tam se usmálo štěstí i na mě. Po necelé půlhodince se mi na třpytce cukal krásný pstruh. Byl jsem z toho vykulený, praštil
jsem ho kamenem po hlavě, zařízl za hlavou a ještě s háčkem v tlamě jsem se s ním brodil zpátky k autu. Největší radost mě udělaly Šárčiny vytřeštěné oči, když viděla, jakého macka to nesu od řeky. Začala mě hned fotit, ale měli jsme na kartě málo místa, tak musela pořád něco promazávat. Hrozný zmatek: já nevěděl co s rybou, Šárka mazala fotky a fotila další, točila videa, kolem nás lítala hromada otravných mušek. Máme spoustu pěkných fotek, ale ukážu vám tu první, na které je vidět jak nevím, co si hned se svým úlovkem počít. Když se mi rybu podařilo vyčistit, hodili jsme vše do auta a upalovali pryč od otravných mušek. Jen prut jsem zapoměl ležet v trávě a museli jsme se pro něj vracet. Našli jsme si místo na spaní, ale začalo pršet, takže smažení ryby muselo počkat na ráno. Nechali jsme jí ležet na autě, aby byla přes noc hezky v chladu, snad nám jí nic nesežere.
na benzíňáku vaříme vločkovou kaši k snídani. Stavili jsme se v Queenstownu, v DOC infocentru jsme si vyzvedli lístky do dvou kempů na Routeburn treku (neděle v Flats Camp a pondělí v Lake Mackenzie Camp) a vyrazili po překrásné cestě podél jezera Wakatipu do Glenorchy, odkud je to už jen co by kamenem dohodil na začátek treku. Měli jsme štěstí na fotogenické počasí, takže jsme museli pořád stavět a já fotil a fotil. Zastavili jsme se u řeky Ress. Já jsem zkoušel své rybářské štěstí, Šárka zase kuchařské. Přestože se v silném větru nechtěla vařit ani voda, připravila výbornou mňamku v podobě rýže s mletým masem a zeleninou. Popojeli jsme ještě o pár kilometrů proti proudu a tam se usmálo štěstí i na mě. Po necelé půlhodince se mi na třpytce cukal krásný pstruh. Byl jsem z toho vykulený, praštil 
jsem ho kamenem po hlavě, zařízl za hlavou a ještě s háčkem v tlamě jsem se s ním brodil zpátky k autu. Největší radost mě udělaly Šárčiny vytřeštěné oči, když viděla, jakého macka to nesu od řeky. Začala mě hned fotit, ale měli jsme na kartě málo místa, tak musela pořád něco promazávat. Hrozný zmatek: já nevěděl co s rybou, Šárka mazala fotky a fotila další, točila videa, kolem nás lítala hromada otravných mušek. Máme spoustu pěkných fotek, ale ukážu vám tu první, na které je vidět jak nevím, co si hned se svým úlovkem počít. Když se mi rybu podařilo vyčistit, hodili jsme vše do auta a upalovali pryč od otravných mušek. Jen prut jsem zapoměl ležet v trávě a museli jsme se pro něj vracet. Našli jsme si místo na spaní, ale začalo pršet, takže smažení ryby muselo počkat na ráno. Nechali jsme jí ležet na autě, aby byla přes noc hezky v chladu, snad nám jí nic nesežere.
Žádné komentáře:
Okomentovat