pak se smál, jak na nás bylo krásně vidět, jak jsme vytřeštili oči, když do naší klidné snídaně přijel jejich autobus. Kouknul jsem na mobilu na rezervaci ubytování na Abel Tasman Costal treku, který jsme chtěli stihnout ještě před Silvestrem. Zděsil jsem se, že jsou skoro všechny kempy na náš termín plné, takže zbývá jen varianta úplně severního konce. Obejde se při něm Gibbs hill, přes který je pak možné se vrátit. Žádná jiná část treku se nevrátí na původní místo, takže alespoň máme vyřešený návrat k autu na začátku treku. Po snídani jsme vyrazili dál na 
sever. Stavili se u Pancake rocks. Jsou to pískovcové skály na pobřeží, které vypadají jako naskládané palačinky. Čekal jsem tu vstupné, ale na celkem asi půlhodinový okruh je vstup zdarma. V místním DOC office jsme koupili lístek na Abel Tasman trek: na zítřek a do kempu Whariwharangi. Pokračovali jsme po pobřeží krajinou, která vypadala jako v Chorvatsku. Stavěli jsme se ve Westportu na nákup jídla na trek a alkoholu na Silvestra. Koupili jsme litrovku original London Gordons Ginu za 34NZD. Myslel jsem, že je kvalitní, ale z Londýna je dovezené jen ochucovadlo, jinak je to jen zélandský líh. Před nákupem jsme se 
ještě stihli zastavit u vyhlídky na tulení kolonii a protože bylo pravé letní vedro, dali jsme si tu pravou zélandskou zmrzlinu. Ve Westportu jsme koupili i 700g stejka (byl v akci), tak jsme si ho v jednom DOC kempu na "půl cestě" udělali k večeři. Přestože byl asi 2,5cm vysoký, tak se nám ho podařilo krásně upéct. Pokračovat dál už se nám nechtělo, tak jsme v kempu zůstali. Před výběrčí jsme utekli a aby nás ráno nikdo nebudil, řekli jsme si, že zaplatíme alespoň za jednoho. Když za oknem auta uvidí útržek o zaplacení, tak nám snad dají pokoj. PS: přikládám dvě fotky, abyste viděli, jak mi sluší nalezené brýle a jak krásně přes ně vypadá svět.
Žádné komentáře:
Okomentovat