Přespali jsme asi 4km před Pictonem na parkovišti s
krásným výhledem na okolní zátoky. To jsme ale zjistili až ráno, když začalo svítit sluníčko. Schovaní za autem jsme dali snídani (hrozně fouká) a přejeli do Pictonu. Prošli si infocentrum a sedli si v krásném parku za ním. Byla tu hrozná spousta dětí. Jezdily na mašince, na malém rybníčku si půjčovaly plachetničky (za symbolických 20centů - hned jsme si museli taky jednu půjčit) a hlavně tu probíhala ETA Summer Tour: hamburgery zdarma s ochutnávkou dresingů a omáček značky ETA. No to se ví, že jsme si frontu vystáli i napodruhé a pak ještě napotřetí na párek v rohlíku. Cpali jsme se jako americký školáci na výletě a já si při tom skoro online emailoval s Přemkem. Ležel doma na gauči a užíval si WiFi internetu na telefonu, který dal
Aleně k Vánocům. S plnými pupky jsme pak vylezli na kopec na Tirohanga walk odkud byl opravdu neskutečně nádherný výhled na zátoku Pictonu a na rozlehlé fjordy za ním. Viděli jsme i jejich nejvyšší horu Mount Stokes, kam jsme před šesti lety s Vaškem vylezli. Zahlídli jsme i koupaliště a protože bylo na vyhlídce neskutečné vedro, vyrazili jsme se po výletu trochu vykoupat. Tam už takové vedro nebylo a voda jakš takš, co bysme taky na Zélandu čekali že :-) Na večer jsme zajeli na Karaka Point - maorské Pa neboli válečné opevnění. Leží na malém poloostrůvku.
U stolečku na parkovišti jsme si uvařili večeři, zalezli do auta, otevřeli si New Zealand Creamy (mňam mňam) a užívali si zatím našeho nejlepšího kempovacího výhledu. Zrovna se mezi fjordy blížil trajekt. Přihnaly se mraky a začalo pršet. To nám ale vůbec nevadilo, zalehli jsme do spacáků a těšili se na zítřejší lodní "výlet" na severní ostrov. Snad se do té doby vyprší.
krásným výhledem na okolní zátoky. To jsme ale zjistili až ráno, když začalo svítit sluníčko. Schovaní za autem jsme dali snídani (hrozně fouká) a přejeli do Pictonu. Prošli si infocentrum a sedli si v krásném parku za ním. Byla tu hrozná spousta dětí. Jezdily na mašince, na malém rybníčku si půjčovaly plachetničky (za symbolických 20centů - hned jsme si museli taky jednu půjčit) a hlavně tu probíhala ETA Summer Tour: hamburgery zdarma s ochutnávkou dresingů a omáček značky ETA. No to se ví, že jsme si frontu vystáli i napodruhé a pak ještě napotřetí na párek v rohlíku. Cpali jsme se jako americký školáci na výletě a já si při tom skoro online emailoval s Přemkem. Ležel doma na gauči a užíval si WiFi internetu na telefonu, který dal 
Aleně k Vánocům. S plnými pupky jsme pak vylezli na kopec na Tirohanga walk odkud byl opravdu neskutečně nádherný výhled na zátoku Pictonu a na rozlehlé fjordy za ním. Viděli jsme i jejich nejvyšší horu Mount Stokes, kam jsme před šesti lety s Vaškem vylezli. Zahlídli jsme i koupaliště a protože bylo na vyhlídce neskutečné vedro, vyrazili jsme se po výletu trochu vykoupat. Tam už takové vedro nebylo a voda jakš takš, co bysme taky na Zélandu čekali že :-) Na večer jsme zajeli na Karaka Point - maorské Pa neboli válečné opevnění. Leží na malém poloostrůvku. 
U stolečku na parkovišti jsme si uvařili večeři, zalezli do auta, otevřeli si New Zealand Creamy (mňam mňam) a užívali si zatím našeho nejlepšího kempovacího výhledu. Zrovna se mezi fjordy blížil trajekt. Přihnaly se mraky a začalo pršet. To nám ale vůbec nevadilo, zalehli jsme do spacáků a těšili se na zítřejší lodní "výlet" na severní ostrov. Snad se do té doby vyprší.
To jsou ale panorámata. Skoro to vypadá že máte počasí na nic a fotky klamou, podle nich se zdá být teplo. Jinak můj nový mobil si nemůžu vynachválit, večer když Bětuška usíná, tak se připojím a můžu internetit. Jak jdou ryby? Mám taky jednu amatérskou radu, jednou Karlos Rendl vyprávěl, že ryby z návnady vycítí jak po nich jdeš. Čím víc chceš rybu chytit tím víc se ti nervózně potí ruce a ony tě odhalí :-). Takže jdi k vodě jen tak a pořádně je oblafni, to pak bude macek. Zdravíme vás z postele. Alena
OdpovědětVymazat