jsme tu sami! French Ridge Hut (1483mnm) naproti přes údolí na nás občas vykouknul z mlhy. K večeři byly těstoviny s lososem, před kterými jsme si dali rybí polívku z pytlíku s kousky luncheonu. Tak silně mi připomněla vánoční polívku, že jsem si vlastně užil svoje Vánoce, přesně tak, jak jsem chtěl - na Liverpool Hutu. Početli jsme si v návštěvní knize. Od půlky července do půlky září (v zimě) tu nikdo nebyl. Pak tu ale zase někteří zůstali dva dny, protože čekali na lepší počasí, aby se mohli vrátit zpět. Celkově se spousta komentářů točila kolem obtížné cesty a strachu z návratu. Stejně se trochu bojíme i my, snad zítra nebude pršet. Našli jsme tu propiskou nakreslené karty, tak jsme si zahráli Žolíky a pak volňásky alias autobus. Šárce se moc nelíbil ten zmatek, nevím proč jí tahle verze nepřišla zábavnější. Spát jsme šli brzy, zítra nás čeká štědrodenní shon: seběhnout z Liverpool Hutu, doběhnout až na parkoviště, rychle přejet do Wanaky, sehnat ubytování, nakoupit na bramborový salát a řízky, navařit a pak si užít Štědrý večer.
pátek 15. ledna 2010
středa 23.12.2009 - Liverpool hut
Původní plán bylo udělat další výstup (na French Ridge Hut) a vrátit se zpět do údolí, abysme se zítra brzy dostali do Wananky a udělali si tam hezký Štědrý večer. Hrozně mě ale lákalo přespat na Liverpool hutu. Představuju si ho totiž jako krásný malý domeček v kopci s výhledme na údolí, kde teď nikdo nebude. Nejraději bych tam strávil celé Vánoce, ale na to nemáme dost jídla (Šárka: to sis měl rozmyslet dřív :-). Ráno jsme posnídali u stanu a na sluníčku a větru sušili Šárčinu pravou botu. Zvrtnul se pod ní kámen, když šla do řeky pro vodu. Boty neměla zavázané, takže si hezky nabrala. Na hut je to jen necelé čtyři hodiny, takže byl čas si po cestě trochu zarybařit. Řeka je tu krásná s tůňkami, kde bych čekal rybu na rybě, ale ani ťuk. Tak nevím, co dělám špatně. Na konci údolí jsme začali stoupat 600m k Liverpool hutu (1065mnm). Není to ani polovička toho, co jsme vylezli včera, o to je ale cesta prudší a těžší. Navíc se zkazilo počasí a začínalo mrholit. Doufáme, že přes noc nezačne pršet, to by se šlo zítra zpátky hodně špatně. Už jsme viděli hut kousek od nás, ale cesta ještě přelezla jeden hřeben a přivedla nás k němu shora. Je přesně takový, jaký jsem si ho vysnil: nový (z května 2009), čistý s nádherným výhledem, krásným spaním a opravdu 
jsme tu sami! French Ridge Hut (1483mnm) naproti přes údolí na nás občas vykouknul z mlhy. K večeři byly těstoviny s lososem, před kterými jsme si dali rybí polívku z pytlíku s kousky luncheonu. Tak silně mi připomněla vánoční polívku, že jsem si vlastně užil svoje Vánoce, přesně tak, jak jsem chtěl - na Liverpool Hutu. Početli jsme si v návštěvní knize. Od půlky července do půlky září (v zimě) tu nikdo nebyl. Pak tu ale zase někteří zůstali dva dny, protože čekali na lepší počasí, aby se mohli vrátit zpět. Celkově se spousta komentářů točila kolem obtížné cesty a strachu z návratu. Stejně se trochu bojíme i my, snad zítra nebude pršet. Našli jsme tu propiskou nakreslené karty, tak jsme si zahráli Žolíky a pak volňásky alias autobus. Šárce se moc nelíbil ten zmatek, nevím proč jí tahle verze nepřišla zábavnější. Spát jsme šli brzy, zítra nás čeká štědrodenní shon: seběhnout z Liverpool Hutu, doběhnout až na parkoviště, rychle přejet do Wanaky, sehnat ubytování, nakoupit na bramborový salát a řízky, navařit a pak si užít Štědrý večer.
jsme tu sami! French Ridge Hut (1483mnm) naproti přes údolí na nás občas vykouknul z mlhy. K večeři byly těstoviny s lososem, před kterými jsme si dali rybí polívku z pytlíku s kousky luncheonu. Tak silně mi připomněla vánoční polívku, že jsem si vlastně užil svoje Vánoce, přesně tak, jak jsem chtěl - na Liverpool Hutu. Početli jsme si v návštěvní knize. Od půlky července do půlky září (v zimě) tu nikdo nebyl. Pak tu ale zase někteří zůstali dva dny, protože čekali na lepší počasí, aby se mohli vrátit zpět. Celkově se spousta komentářů točila kolem obtížné cesty a strachu z návratu. Stejně se trochu bojíme i my, snad zítra nebude pršet. Našli jsme tu propiskou nakreslené karty, tak jsme si zahráli Žolíky a pak volňásky alias autobus. Šárce se moc nelíbil ten zmatek, nevím proč jí tahle verze nepřišla zábavnější. Spát jsme šli brzy, zítra nás čeká štědrodenní shon: seběhnout z Liverpool Hutu, doběhnout až na parkoviště, rychle přejet do Wanaky, sehnat ubytování, nakoupit na bramborový salát a řízky, navařit a pak si užít Štědrý večer.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Cestovaté, cestovatelé co mně to děláte. Včera dorazil dlouho očekávaný výhercovský pohled Vaší velké soutěže a místo toužebných málo oděných Tahiťanek tam jsou ovečky. Mají sice překrásné pozadí (určitě krásnější než je "pozadí" Tahiťanek), ale jsou to přeci jen ovečky. Copak můžu chlapům večer v hospodě ukazovat ovce! Jo kdyby to byli ty krásné Tahiťanky, to by pro ně bylo jiné kafe.
OdpovědětVymazatDavidovi gratuluji k další chycené rybě a přeji mnoho dalších rybářských úlovků. (Líba se až bojí, aby jsi nezůstal na Novém Zélandu a nestal se z Tebe rybář z povolání).
Už musím končit, je pátek a jdeme do Jilemnice do bazénu na plavání. Mějte se dobře a buďte na sebe opatrní. Táta z Krkonoš.
Nazdar kuchařinko,to koukam jake jste měli krasné rohlíčky jako od maminky. Je vidět, že se mate dobře David něco chytí, ty to upečeš a v horšim připadě vytáhnete zásoby. Ty Vaše masíčka bych si dala.Je vidět,že se nešidíte. Užívejte si cestování. Zdraví mamka L.
OdpovědětVymazat